Tak historické heslo starořímské vidíme dnes rozdělené
ve své prvky.266 PANEM CIRCENSES.
A zase jiných dobách bylo slyŠeti volání: circenses.
tehdy vůbec již pro nic jiného neměl smyslu než pro své
>panem circenses*, Starodávný politický smysl římský byl
se zvrhl pouhou zálibu cirku jeho hrách. zna
mená dnes volání: >panem< znamená volání: >circen
ses*? starém Římě volání: >panem< bylo znakem leni
vosti občanstva, dnes znakem bídy. tím častěji ozývalo volání cir
censes.
Tehdy nevolalo panem, neboť obyvatelstva bylo řídku
a chleba bylo dosti. Ti, kdož volají circenses, ne
volají >panem«, protože není jim třeba tak volatí. Ti, kdož dnes volají »panem«, nevolají circenses,
protože circenses nestojí. Dnes však jiní volají >panem« jiní
circenses. Ten význam
hesla circenses nezměnil prodlením času zůstal týž,
jaký byl vždy. Tehdy slova: »panem et
circenses*, zaznívala jedněch těchže úst, byla ústa
zvrhlého proletariátu. Které třídě národa bude patřiti budoucnost? Těm,
kdož chtějí vážně pracovati, nebo těm, kdož utápějí po
žitcích >circenses*? ***
.
Středověk minul nastala nová doba dnešní. Ale
kterak změnily poměry těch dob starořímských, kdy
jsme volání zaslechli ponejprv. Podle
amatérství cirkového tvořily politické strany barvami
jockeyft cirkusových označována byla příslušnost stranám
politickým. Volání circenses
v starém Římě bylo důkazem zhýřilosti, zhýčkaností poli
tického úpadku národa, středověku bylo znamením ne
vyvinutého smyslu politického poroby lidu. Také dnes
z úst národů ozývá volání: panem volání circenses. Tehdy tato pathologická záliba circenses byla
známkou nejhroznějšího úpadku národa, toho úpadku, který
nám zanechal neblahou památku svých dob nešťastném
jméně byzantinism.
Bylo romantickém středověku, kdy lid přál baviti se
turnaji, svatebními hostinami pánů, slavnostmi církevními,
korunovacemi jízdami králů podobnými okázalostmi. >Panem, panem,< volá jedna třída národa,
>circenses, circenses,* volá třída druhá; ti, kdož volají >pa-
nem*, volají práci, ti, kdož volají >circenses«, volají po
zábavě. zase volání nebylo znamením dobrým, neboť
středověk byl dobou feudalismu, poroby nevolnictví onoho
lidu, jenž politický svůj smysl utápěl rozkoších parádních
slavností, středověk byl dobou nízké úrovně politické
