ROZHLEbT
TŤĎENNÍK PRO POLITIKU VĚDU •
LITERATURU UMĚNÍ
ROČNÍK XI.
A čím více klesal, tím mocněji úst národa ozývala se
volání: >panem circenses*.< Tehdy
nebylo ani třeba tak volati.
Když byl starý Řím prvním rozpuku své moci národ
jeho hrdě kráčel dráze dobytí světa, tehdy řad toho
národa neozývalo volání: »Panem circenses. Nevolali: >panem«, neboť repu
blikánská prostota jednoduchost života byla spojena pra
covitostí byla hledána čest tom, prací vlastní vydobýti
toho, čeho kdo potřeboval životu.
Toužil vídati závody cirku, zápasy gladiátorů aréně a
štvanice zvěři amfitheatru; kromě svého panis požadoval
tudíž ještě circenses. Však bylo to, jak již pověděno, znamení
zlé, neboť Řím tehdy již klesal. Nevolali: >circenses*,
neboť táž prostota mravů neznala rafinovaných požitků a
místo lesklých parád velcí mužové spokojovali jednodu
chými vavřínovými věnci, lid pak více hleděl své virtus, své
politické občanské ctnosti. Volání nebylo symptomem dobrým. Týž lenivý, pokleslý národ volal však
také rozkoši zábavách, kterými podráždil své nervy.
Později, když byl dále již pokročil dráze vítězství a
byl již podmanil téměř celý tehdy civilisaci známý svět,
počalo řad jeho občanstva ozývati volání: >panem et
circenses*. PRAZE, DNE 15. Volal tak
onen pokleslý proletariát, který úžasně byl rozmohl, jenž
pokládal pod svou ctí, aby sám vydělával svůj chléb,
jenž chtěl těžiti mozolů práce podmaněných otroků'a sám
otrocky zaprodával svou svobodu kus chleba, jejž dával
zadarmo rozdělovati.
Panem circenses. když staroslavný národ
římský byl největším svém úpadku říši byzantinské,
21
. Tehdy Řím byl vrcholu své
vnitřní velikosti. ČERVNA 1001 ČÍSLO 11
