ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 267 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Potom dvě děti zakopali tam někde příkopu u silnice. fähnrichova šavle dvakrát odrazila tvrdou čáku kadetovu, potřetí zaťala krku zaťatá zůstala tam vězet, ruka klesla jilce. prachu a kouři zjevovaly jednotlivé hlavy blýštícíma očima, s otevřenými ústy. DiVadlo. tam předu zjevila se bílá čára pohyblivá, klikatící se, bílí vojáčkové řítili proti modrým. divadle lze postřehnouti snahu o jemnější kulturu verše ušlechtile mluveného slova. A dvě děti padajíce střemhlav roztaženýma rukama vy­ třeštěnými zraky zoufale vykřikly obě najednou: •Ma­ minko! maminko!* — Řady kolísaly, lámaly se.DĚTI. »Hurrál« zachřestil bodák bodák, těžká pažba třeskla do přilby, srazily řady, udýchaní vojáčkové rvali se. A dvě děti stály proti sobě, šavle slabě zasvištěla po hlavni ručnice, kterou dětské ruce sotva zvedaly. Oba sřítili zemi. Za nového regimu Nár. Ještě skok dva Viděl právě naproti sobě hošíka ja­ kéhos bílém kabátě, štíhlého, slabounkého, klopýtal před pod tíhou výzbroje, skloněná puška předu jakoby svou váhou stahovala jej zemi. •Hurrál* znělo jako vytí vlčí táhlé zuřivé kol kolem. Nedávno selhal Lefěvreův »Faun« a renaissanční dvouaktovka věk třtina* Vacqueriea, silně již dnes zapomínaného autora francouzského nejbližšího . Viděl jeho tvář zesinavělou, oči vytřeštěné, otevřená ústa, kterých hlasu nebylo. >Hurrá!« znělo hřímavě kolem. Viděl bílé vojáčky před sebou. 261 •Za boha, krále vlasti* Veškeren vzduch rozechvěl du­ tými výbuchy dělových ran, chřestěním zbraně, pokřikem, těžkým dupotem nesčetných nohou klopýtajících přes roz­ lehlá pole před, stále před. Věc vítaná, stálať naše scéna tom ohledu stupni polobarbarském, škoda jen však, těmto pokusům volí hry, ani literárně ani diva­ delně nijak zvláště významné. Ale příboj rozvlněných řad, divoká slepá síla srazila děti sobě, hnala kolísající bodák maně úzké hrudi pruského fähn- richa. Mladičký fähnrich utíkal před svojí četou, blýska­ vou šavličku pěsti, udýchaný, oči vytřeštěné. LEGER. Otevřel ústa, chtěl vykřiknout též do divokého příboje, ale vypráhlé hrdlo nevydalo hlasu, jen chraptivý sykot. Strašlivé tvářel Svítily skloněné bajonety. Potom jízda přeletěla třeskem palašů zadupávajíc mrtvé živé