A dvě děti padajíce střemhlav roztaženýma rukama vy
třeštěnými zraky zoufale vykřikly obě najednou: •Ma
minko! maminko!* —
Řady kolísaly, lámaly se. tam předu zjevila se
bílá čára pohyblivá, klikatící se, bílí vojáčkové řítili proti
modrým.
•Hurrál* znělo jako vytí vlčí táhlé zuřivé kol kolem. fähnrichova šavle dvakrát odrazila tvrdou čáku
kadetovu, potřetí zaťala krku zaťatá zůstala tam vězet,
ruka klesla jilce. Strašlivé tvářel Svítily skloněné bajonety. divadle lze postřehnouti snahu
o jemnější kulturu verše ušlechtile mluveného slova.DĚTI.
Potom dvě děti zakopali tam někde příkopu
u silnice. Potom jízda přeletěla třeskem
palašů zadupávajíc mrtvé živé. >Hurrá!«
znělo hřímavě kolem.
»Hurrál« zachřestil bodák bodák, těžká pažba třeskla
do přilby, srazily řady, udýchaní vojáčkové rvali se. 261
•Za boha, krále vlasti* Veškeren vzduch rozechvěl du
tými výbuchy dělových ran, chřestěním zbraně, pokřikem,
těžkým dupotem nesčetných nohou klopýtajících přes roz
lehlá pole před, stále před. Nedávno selhal Lefěvreův »Faun«
a renaissanční dvouaktovka věk třtina* Vacqueriea,
silně již dnes zapomínaného autora francouzského nejbližšího
.
Za nového regimu Nár. Věc vítaná,
stálať naše scéna tom ohledu stupni polobarbarském, škoda
jen však, těmto pokusům volí hry, ani literárně ani diva
delně nijak zvláště významné. LEGER.
A dvě děti stály proti sobě, šavle slabě zasvištěla po
hlavni ručnice, kterou dětské ruce sotva zvedaly. Mladičký fähnrich utíkal před svojí četou, blýska
vou šavličku pěsti, udýchaný, oči vytřeštěné. Viděl jeho tvář zesinavělou, oči
vytřeštěné, otevřená ústa, kterých hlasu nebylo. Viděl bílé vojáčky před sebou. Ale příboj
rozvlněných řad, divoká slepá síla srazila děti sobě,
hnala kolísající bodák maně úzké hrudi pruského fähn-
richa. Oba sřítili zemi.
DiVadlo. prachu
a kouři zjevovaly jednotlivé hlavy blýštícíma očima,
s otevřenými ústy.
Ještě skok dva Viděl právě naproti sobě hošíka ja
kéhos bílém kabátě, štíhlého, slabounkého, klopýtal před
pod tíhou výzbroje, skloněná puška předu jakoby svou
váhou stahovala jej zemi. Otevřel ústa, chtěl vykřiknout též do
divokého příboje, ale vypráhlé hrdlo nevydalo hlasu, jen
chraptivý sykot
