ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 267 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
tam předu zjevila se bílá čára pohyblivá, klikatící se, bílí vojáčkové řítili proti modrým. A dvě děti padajíce střemhlav roztaženýma rukama vy­ třeštěnými zraky zoufale vykřikly obě najednou: •Ma­ minko! maminko!* — Řady kolísaly, lámaly se. 261 •Za boha, krále vlasti* Veškeren vzduch rozechvěl du­ tými výbuchy dělových ran, chřestěním zbraně, pokřikem, těžkým dupotem nesčetných nohou klopýtajících přes roz­ lehlá pole před, stále před. >Hurrá!« znělo hřímavě kolem.DĚTI. Ale příboj rozvlněných řad, divoká slepá síla srazila děti sobě, hnala kolísající bodák maně úzké hrudi pruského fähn- richa. Viděl jeho tvář zesinavělou, oči vytřeštěné, otevřená ústa, kterých hlasu nebylo. Oba sřítili zemi. Potom jízda přeletěla třeskem palašů zadupávajíc mrtvé živé. Nedávno selhal Lefěvreův »Faun« a renaissanční dvouaktovka věk třtina* Vacqueriea, silně již dnes zapomínaného autora francouzského nejbližšího . DiVadlo. A dvě děti stály proti sobě, šavle slabě zasvištěla po hlavni ručnice, kterou dětské ruce sotva zvedaly. Za nového regimu Nár. prachu a kouři zjevovaly jednotlivé hlavy blýštícíma očima, s otevřenými ústy. Viděl bílé vojáčky před sebou. Potom dvě děti zakopali tam někde příkopu u silnice. fähnrichova šavle dvakrát odrazila tvrdou čáku kadetovu, potřetí zaťala krku zaťatá zůstala tam vězet, ruka klesla jilce. Ještě skok dva Viděl právě naproti sobě hošíka ja­ kéhos bílém kabátě, štíhlého, slabounkého, klopýtal před pod tíhou výzbroje, skloněná puška předu jakoby svou váhou stahovala jej zemi. LEGER. Strašlivé tvářel Svítily skloněné bajonety. Věc vítaná, stálať naše scéna tom ohledu stupni polobarbarském, škoda jen však, těmto pokusům volí hry, ani literárně ani diva­ delně nijak zvláště významné. •Hurrál* znělo jako vytí vlčí táhlé zuřivé kol kolem. divadle lze postřehnouti snahu o jemnější kulturu verše ušlechtile mluveného slova. Otevřel ústa, chtěl vykřiknout též do divokého příboje, ale vypráhlé hrdlo nevydalo hlasu, jen chraptivý sykot. »Hurrál« zachřestil bodák bodák, těžká pažba třeskla do přilby, srazily řady, udýchaní vojáčkové rvali se. Mladičký fähnrich utíkal před svojí četou, blýska­ vou šavličku pěsti, udýchaný, oči vytřeštěné