Potom jízda přeletěla třeskem
palašů zadupávajíc mrtvé živé. Strašlivé tvářel Svítily skloněné bajonety. tam předu zjevila se
bílá čára pohyblivá, klikatící se, bílí vojáčkové řítili proti
modrým. LEGER.
Potom dvě děti zakopali tam někde příkopu
u silnice.
Za nového regimu Nár.
A dvě děti padajíce střemhlav roztaženýma rukama vy
třeštěnými zraky zoufale vykřikly obě najednou: •Ma
minko! maminko!* —
Řady kolísaly, lámaly se.
DiVadlo. prachu
a kouři zjevovaly jednotlivé hlavy blýštícíma očima,
s otevřenými ústy. Otevřel ústa, chtěl vykřiknout též do
divokého příboje, ale vypráhlé hrdlo nevydalo hlasu, jen
chraptivý sykot. divadle lze postřehnouti snahu
o jemnější kulturu verše ušlechtile mluveného slova.
•Hurrál* znělo jako vytí vlčí táhlé zuřivé kol kolem.
A dvě děti stály proti sobě, šavle slabě zasvištěla po
hlavni ručnice, kterou dětské ruce sotva zvedaly.
»Hurrál« zachřestil bodák bodák, těžká pažba třeskla
do přilby, srazily řady, udýchaní vojáčkové rvali se. Oba sřítili zemi. Věc vítaná,
stálať naše scéna tom ohledu stupni polobarbarském, škoda
jen však, těmto pokusům volí hry, ani literárně ani diva
delně nijak zvláště významné. Viděl jeho tvář zesinavělou, oči
vytřeštěné, otevřená ústa, kterých hlasu nebylo.
Ještě skok dva Viděl právě naproti sobě hošíka ja
kéhos bílém kabátě, štíhlého, slabounkého, klopýtal před
pod tíhou výzbroje, skloněná puška předu jakoby svou
váhou stahovala jej zemi. fähnrichova šavle dvakrát odrazila tvrdou čáku
kadetovu, potřetí zaťala krku zaťatá zůstala tam vězet,
ruka klesla jilce. >Hurrá!«
znělo hřímavě kolem. Ale příboj
rozvlněných řad, divoká slepá síla srazila děti sobě,
hnala kolísající bodák maně úzké hrudi pruského fähn-
richa. Nedávno selhal Lefěvreův »Faun«
a renaissanční dvouaktovka věk třtina* Vacqueriea,
silně již dnes zapomínaného autora francouzského nejbližšího
.DĚTI. Mladičký fähnrich utíkal před svojí četou, blýska
vou šavličku pěsti, udýchaný, oči vytřeštěné. 261
•Za boha, krále vlasti* Veškeren vzduch rozechvěl du
tými výbuchy dělových ran, chřestěním zbraně, pokřikem,
těžkým dupotem nesčetných nohou klopýtajících přes roz
lehlá pole před, stále před. Viděl bílé vojáčky před sebou
