ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 267 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Za nového regimu Nár. Viděl jeho tvář zesinavělou, oči vytřeštěné, otevřená ústa, kterých hlasu nebylo. Věc vítaná, stálať naše scéna tom ohledu stupni polobarbarském, škoda jen však, těmto pokusům volí hry, ani literárně ani diva­ delně nijak zvláště významné. 261 •Za boha, krále vlasti* Veškeren vzduch rozechvěl du­ tými výbuchy dělových ran, chřestěním zbraně, pokřikem, těžkým dupotem nesčetných nohou klopýtajících přes roz­ lehlá pole před, stále před. Potom dvě děti zakopali tam někde příkopu u silnice.DĚTI. tam předu zjevila se bílá čára pohyblivá, klikatící se, bílí vojáčkové řítili proti modrým. prachu a kouři zjevovaly jednotlivé hlavy blýštícíma očima, s otevřenými ústy. A dvě děti stály proti sobě, šavle slabě zasvištěla po hlavni ručnice, kterou dětské ruce sotva zvedaly. Otevřel ústa, chtěl vykřiknout též do divokého příboje, ale vypráhlé hrdlo nevydalo hlasu, jen chraptivý sykot. LEGER. »Hurrál« zachřestil bodák bodák, těžká pažba třeskla do přilby, srazily řady, udýchaní vojáčkové rvali se. Strašlivé tvářel Svítily skloněné bajonety. >Hurrá!« znělo hřímavě kolem. Ale příboj rozvlněných řad, divoká slepá síla srazila děti sobě, hnala kolísající bodák maně úzké hrudi pruského fähn- richa. Viděl bílé vojáčky před sebou. Nedávno selhal Lefěvreův »Faun« a renaissanční dvouaktovka věk třtina* Vacqueriea, silně již dnes zapomínaného autora francouzského nejbližšího . DiVadlo. divadle lze postřehnouti snahu o jemnější kulturu verše ušlechtile mluveného slova. Oba sřítili zemi. Potom jízda přeletěla třeskem palašů zadupávajíc mrtvé živé. Mladičký fähnrich utíkal před svojí četou, blýska­ vou šavličku pěsti, udýchaný, oči vytřeštěné. fähnrichova šavle dvakrát odrazila tvrdou čáku kadetovu, potřetí zaťala krku zaťatá zůstala tam vězet, ruka klesla jilce. A dvě děti padajíce střemhlav roztaženýma rukama vy­ třeštěnými zraky zoufale vykřikly obě najednou: •Ma­ minko! maminko!* — Řady kolísaly, lámaly se. •Hurrál* znělo jako vytí vlčí táhlé zuřivé kol kolem. Ještě skok dva Viděl právě naproti sobě hošíka ja­ kéhos bílém kabátě, štíhlého, slabounkého, klopýtal před pod tíhou výzbroje, skloněná puška předu jakoby svou váhou stahovala jej zemi