ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 266 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>Hlavu vzhůru! Pozor! tak! kolena vzpřímit! Zde nejsi školáčkem, vojákem musíš být!* strašlivé hromobití rachotilo jeho hrdle. Duněla střelba nedaleké baterie, řady vojska hnuly. Zmi­ zeli někam, Bůh kam, zamlžených polích. hoch pil utajuje dech, zamhouřiv oči. »Ještě! musíš být mužem přece, ne . Hoch poslušně zvedl láhev rtům, silná kořalka spálila hrdlo.školákem! piji* Pil, aby byl statečným. >Fähnrich!« křičel starý důstojník, oči svítily. »Jdeš boje pro svého krále hlavu vzhůru! jaké to štěstí tak mladých letech! Pyšným buď! Což nedovedeš pevně vykročit? máš, napij se, vleje sílu žil. Učinil několik kroků, ale kolena pod ním lámala.-260 KAREL LEGER: > Převezmeš velení!* pravil šikovatel hlasem, který jakoby mu nepatřil, zněl dutě, zlomeně. >Je plná, pij!* rozkázal úsečně. . Někde blízku třeskla rána, bzučivý protáhlý zvuk chvěl výšce. >Pij, fähn­ richu!* zněl tom neodvolatelný rozkaz. Pomalu smeklo tělo trávy, hlava klesla stranu, všechny údy chvěly stále slaběji a slaběji------- A hoch pil, pil, nevzdálil ani láhev ode rtů, pil, aby zalil úzkost, která mrazila jej duši, která zírala vytře­ štěných očí------- Tam druhé straně pruském ležení také pro­ budili prvním zábřeskem jitra, také zaječely mlhy polnice. Mladý fthnrich připínal šavli, zaťal zuby, aby nejektaly, bylo tak chladno ranních mlhách! Řadila pěchota, pažby ručnic dunivým třeskem dopadaly zem, chřestily bo­ dáky. Huláni, Poláčkové, pokřižovali dvakrát, třikrát, de­ setkrát tiše odříkávajíce modlitbičku vsedali koně. >Pij! pij!« znova kázal šikovatel. Hoch nahnul láhev, pil, pil jakoby hrdlo zalil rozžhaveným olovem. Fi! styď se!« Starý voják opravdu rozdurdil. Ale pil hleděl, jak šikovatelův obličej divně protahuje, tvářích cuká, prudkými zá­ chvěvy otřásalo celé tělo raněného: prsa vzedmula a propadla, víčka zavřela. >Všechno! pij! pij! rozehřeje krev, uvidíš, přestane zimnice, přestane strach! Půjdeš boje vlast, za císaře statečně jako hrdina hurrá!< »hurrá« znělo sotva slyšitelně. >Ke všem jak vypadáš, fähnrichu! Tak skleslý, jako baba. Oddychoval. >Slyšíš?< zkalené oči obrá­ tily hochovi. >Ah, tyl vida, jak roztřásl! dítě ne­ šťastné, trochu krve leká! jaký voják? věděl proč nám děti sem posílají? Nu, nu! zuby jektá máš!« Odepjal polní láhev potřísněnou svojí krví.< Vytáhl láhev lýkem opletenou podal hochovi. >Hotovř< >Hotov!* odpovídal hoch tase šavli