ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 265 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Letí rozkaz >nabíjet!< dunivým řinčením dopadají nabijáky. >Fil« odplivl šikovatel Kučera, »brzy dnes začínál« Opatrně doplížil trochu výše, aby měl rozhled, odkud ti čerti střílí. Čáka smekla zad, skráně přes čelo, přes pravé oka výřinul pramének tmavé krve, tváři smísil potem i prachem, krůpěj jedna, druhá, třetí kapaly prsa, bílý kabátec. . Jakýsi měkký nejasný zvuk ozval té chvíli kdosi vykřikl, tělo bez vlády svalilo dno travna­ tého příkopu.DĚTI. Opět ozval onen měkký nejasný zvuk šikovatel zavrávoral, roztáhl ruce, jakoby chtěl se čehos zachytit, jeho očích vytřeštěných zračilo zděšené jakési udivení. Prsa dmou sevřená ře­ meny, srdce bije bouřlivě, celé tělo tetelí, pušky chvějí se umdlených rukou. >Kadet!« zavolal šikovatel. Hoch zaslechl, vztyčil se. A pomalu zvedal hlavu. 259* bokým příkopem, vítaný úkryt. Protřel rukávem oči, odplivl. >Krev!< křičel vytřeštiv oči. Doběhli bílí vojáčkové, se­ sypali příkopu, oddechují dechem vyschlých hrdel dere chraptivé prokletí. Koule dopadla před ním, stříkla tváře prachem drobným kamením. Na druhé straně silnicí prudce střílí nepřítel, postupuje. druhé strany hustěji hustěji dopadají koule prachu silnici, — přeletují. Voják nejbližší pravé ruce ohlédl se, položil ručnici kolenou plazil příkopem šikovateli. Oči pokryly mhou, koutky zmodra­ lých rtů stáhla křeč, vrásky kolem nich shrnuly. A sotva dopadli úkryt, prachu silnici zde tam vyletí šedivý kotouček, drobné kamení roztřesklo, odra­ žené koule táhlým bzučením přelétly nad hlavami vojákům. Šikovatel zakolísal, těžce usedl trávy opíraje se oběma rukama zem. šikovateli tváři dál tiše vinul teplý pramének tmavé krve, třísnil kabát, splýval již zaschlé trávy, smáčel zem. >Již?« zachvělo rtech, které zésinavěly. »Co chceš pravil šikovatel nevrle, >co tohoř střílej, své ručnice hleď! Jdil< velitelsky kynul rukou. Rozléhá rachot pušek do polí, jednotlivé rány třesknou, pak celá salva. >Nic to neníl< Voják odplížil zpět. >Sehni se, hloupý! kolenou lezl některá nezasáhne! k čertu, jaký nerozum1< Hoch již klečel vedle něho, udiveně díval ten krvavý pramének sinavějící tváře, svraštělé rty a najednou zimnice zalomcovala celým jeho chlapeckým tělem. A klečíce, hlavu schovávajíce každé ráně vojáčkové od­ povídají ohněm přes silnici