A pomalu zvedal hlavu.
»Co chceš pravil šikovatel nevrle, >co tohoř
střílej, své ručnice hleď! Jdil< velitelsky kynul rukou. šikovateli tváři dál
tiše vinul teplý pramének tmavé krve, třísnil kabát, splýval
již zaschlé trávy, smáčel zem. Protřel rukávem oči, odplivl. druhé
strany hustěji hustěji dopadají koule prachu silnici,
— přeletují.
A sotva dopadli úkryt, prachu silnici zde tam
vyletí šedivý kotouček, drobné kamení roztřesklo, odra
žené koule táhlým bzučením přelétly nad hlavami vojákům. Rozléhá rachot pušek do
polí, jednotlivé rány třesknou, pak celá salva.
>Již?« zachvělo rtech, které zésinavěly. Jakýsi měkký nejasný zvuk ozval té
chvíli kdosi vykřikl, tělo bez vlády svalilo dno travna
tého příkopu. 259*
bokým příkopem, vítaný úkryt. Oči pokryly mhou, koutky zmodra
lých rtů stáhla křeč, vrásky kolem nich shrnuly.
Letí rozkaz >nabíjet!< dunivým řinčením dopadají nabijáky. Prsa dmou sevřená ře
meny, srdce bije bouřlivě, celé tělo tetelí, pušky chvějí
se umdlených rukou. Šikovatel zakolísal, těžce usedl trávy opíraje se
oběma rukama zem.
Voják nejbližší pravé ruce ohlédl se, položil
ručnici kolenou plazil příkopem šikovateli.
. Opět ozval onen měkký nejasný
zvuk šikovatel zavrávoral, roztáhl ruce, jakoby chtěl se
čehos zachytit, jeho očích vytřeštěných zračilo zděšené
jakési udivení. Hoch zaslechl, vztyčil se. >Krev!<
křičel vytřeštiv oči. >Nic
to neníl< Voják odplížil zpět.
A klečíce, hlavu schovávajíce každé ráně vojáčkové od
povídají ohněm přes silnici.
>Kadet!« zavolal šikovatel.
>Fil« odplivl šikovatel Kučera, »brzy dnes začínál«
Opatrně doplížil trochu výše, aby měl rozhled, odkud ti
čerti střílí.
Na druhé straně silnicí prudce střílí nepřítel, postupuje. Koule dopadla před ním, stříkla tváře
prachem drobným kamením.
>Sehni se, hloupý! kolenou lezl některá nezasáhne!
k čertu, jaký nerozum1<
Hoch již klečel vedle něho, udiveně díval ten
krvavý pramének sinavějící tváře, svraštělé rty a
najednou zimnice zalomcovala celým jeho chlapeckým tělem.DĚTI. Doběhli bílí vojáčkové, se
sypali příkopu, oddechují dechem vyschlých
hrdel dere chraptivé prokletí. Čáka
smekla zad, skráně přes čelo, přes pravé oka
výřinul pramének tmavé krve, tváři smísil potem
i prachem, krůpěj jedna, druhá, třetí kapaly prsa, bílý
kabátec
