262 DIVADLO. Tenorista pan Figar-Hofer pře
kročil již dávno stadium květu svého hlasu objemného, ale málo
vydatného, službách jiných divadel opotřebeného neskvělého,
jak ukázaly obě partie jeho (Prorok, Radames). Příčina vězí asi
především lhostejnosti sujetu pro diváka. Přes vše bu
deme nepochybně musit jím spokojiti, jako náhradou pana
Buriana, kterého nedostihuje nikterak při malé uměleckosti svého
výkonu.
okolí Victora Huga, také nesetkala se. pěti operách setkali
jsme hosty různé umělecké kvality také různě přírody
hlasem nadanými. Dovede-li Beppo ně
kolika hodinách zapomenout Fidelinu zamilovat Lydie,
k níž jen původně lásku předstíral, aby žárlivost Fideliny po
dráždil dovedou-li Fidelina milenec Lydiin hotovým
faktem jakž takž smířit proč bychom nad tím činili sta
rosti my, jimž tom tak dalece nic není? Erotická krise tu
tradována velmi lehce povrchně, než abychom cítili hlubší účast,
ale přes vpravena tónu hříčky, přece jen málo
pravého veseloherního rozmaru, abychom mohli upřímně smát
Celkový dojem tedy nanejvýš vlažný. Slečna Radkiewiczová neměla valného štěstí ve
svých třech úloháoh (Azucena, Fides, Amneris) nejsouc jednak
altistkou zvučného hlasu, který přes obsáhlost svoji málo ob
sažnosti, jednak nevyhovujíc první podmínce, kterou dokonalé
ovládání českého slova, proto nelze snad počítati trvalé
přijetí její svazek české opery. x. účinkem, jenž od
povídal námaze překladatelské pečlivosti režie. Ať
už ostatně soudí kdo jakkoli, neupře, pro letní sezónu
je velmi dobrá akvisice.
Znamení čtyř pohostinských her, němž nyní stojí naše
opera, souvisí personálními změnami. Čím vás hra ještě nejvíc
zaujme, totiž distinguovaným koloritem leskem renaissanční
dvorské atmosféry, ovšem zásluhou režie. Nessyové jako
Cherubína znešťastnělé »Figarově svatbě*, které nezasloužené
. Nerozhodným zůstalo dosud vystoupení sl. Takové jsou divné běhy lite
rárních osudů: velké romány Dumasovy snesou dnes jen ještě
nejopozdilejší vrstvy čtenářstva; slavená kdysi dramata jeho by
už dnešní scény vyzněla prázdno hle, takováto drobnost,
která obrovském výčtu jeho děl úplně ztrácí, dovedla přežít
jeho slávu dočkat několika desetiletích hlučného vzkří
šení Paříži, jehož ozvukem bylo uvedení její naši scénu.
Bylo příjemné překvapení tato komedie, vtipná, veselá, obratně
zapletená ale zvláště: citově ušlechtilá, tak jak pa
řížských komedií velmi vzácno. mluvení veršů lze
pozorovati našich mladších sil hereckých poslední době pokrok
— jen více ještě plastiky méně drmolení!
Přinesla-li nám hra Vacqueriova méně, přinesla aktovka
starého Dumasa »Vyzvání tanci*, týž večer hraná, více než
bychom byli čekali přežitého velmistra divoké romantiky
