ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 268 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
x. Slečna Radkiewiczová neměla valného štěstí ve svých třech úloháoh (Azucena, Fides, Amneris) nejsouc jednak altistkou zvučného hlasu, který přes obsáhlost svoji málo ob­ sažnosti, jednak nevyhovujíc první podmínce, kterou dokonalé ovládání českého slova, proto nelze snad počítati trvalé přijetí její svazek české opery. mluvení veršů lze pozorovati našich mladších sil hereckých poslední době pokrok — jen více ještě plastiky méně drmolení! Přinesla-li nám hra Vacqueriova méně, přinesla aktovka starého Dumasa »Vyzvání tanci*, týž večer hraná, více než bychom byli čekali přežitého velmistra divoké romantiky. Bylo příjemné překvapení tato komedie, vtipná, veselá, obratně zapletená ale zvláště: citově ušlechtilá, tak jak pa­ řížských komedií velmi vzácno. účinkem, jenž od­ povídal námaze překladatelské pečlivosti režie. pěti operách setkali jsme hosty různé umělecké kvality také různě přírody hlasem nadanými. Příčina vězí asi především lhostejnosti sujetu pro diváka. Tenorista pan Figar-Hofer pře­ kročil již dávno stadium květu svého hlasu objemného, ale málo vydatného, službách jiných divadel opotřebeného neskvělého, jak ukázaly obě partie jeho (Prorok, Radames). Takové jsou divné běhy lite­ rárních osudů: velké romány Dumasovy snesou dnes jen ještě nejopozdilejší vrstvy čtenářstva; slavená kdysi dramata jeho by už dnešní scény vyzněla prázdno hle, takováto drobnost, která obrovském výčtu jeho děl úplně ztrácí, dovedla přežít jeho slávu dočkat několika desetiletích hlučného vzkří­ šení Paříži, jehož ozvukem bylo uvedení její naši scénu. Nessyové jako Cherubína znešťastnělé »Figarově svatbě*, které nezasloužené .262 DIVADLO. Přes vše bu­ deme nepochybně musit jím spokojiti, jako náhradou pana Buriana, kterého nedostihuje nikterak při malé uměleckosti svého výkonu. Znamení čtyř pohostinských her, němž nyní stojí naše opera, souvisí personálními změnami. Čím vás hra ještě nejvíc zaujme, totiž distinguovaným koloritem leskem renaissanční dvorské atmosféry, ovšem zásluhou režie. Ať už ostatně soudí kdo jakkoli, neupře, pro letní sezónu je velmi dobrá akvisice. okolí Victora Huga, také nesetkala se. Dovede-li Beppo ně­ kolika hodinách zapomenout Fidelinu zamilovat Lydie, k níž jen původně lásku předstíral, aby žárlivost Fideliny po­ dráždil dovedou-li Fidelina milenec Lydiin hotovým faktem jakž takž smířit proč bychom nad tím činili sta­ rosti my, jimž tom tak dalece nic není? Erotická krise tu tradována velmi lehce povrchně, než abychom cítili hlubší účast, ale přes vpravena tónu hříčky, přece jen málo pravého veseloherního rozmaru, abychom mohli upřímně smát Celkový dojem tedy nanejvýš vlažný. Nerozhodným zůstalo dosud vystoupení sl