ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. dobře, jakož to, že nyní nepíše. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. Co p. Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek. jeho citátů^beru vědomí citát L.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti). Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. DgÍÍ, (Dokončení. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí.JEŠTĚ >RUSALCE<. ZDENĚK NEJEDLÝ. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. HOFFER.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). Bůh ví, proč ruku spustil. Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. DR. >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas