ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 262 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
tomu všemu mistrů deklamace melodie takové věty přechází orchestru zde polyfonicky proplétá tkanivem bohatého proudu hudebního. tvrzení Kono- páskovo 1874, čeština nemá přízvuk). přece pan Hoffer ví, Wagnera překládají češtiny jen libreta orchestr. Jinak zní melodie slova >přijd« při roz­ kazu než při prosbě atd. Odkazuju svůj spis »Zdenko Fibich, za­ kladatel scénického melodramatu*, jenž již blízké době vyjde kde čtenář nalezne obšírné kapitoly těchto zá­ kladních otázkách moderní dramatiky hudební.256 DR. To, praví Hoffer o překladu oper Wagnerových, ukazuje, neví, jest de­ klamace. Kdo přeloží dle zásad deklamace prosté slovo »ver- liebt* Již prosodie nás nutí užít dvou slov, př. Hostinského, nejzásadnějšího bojovníka deklamaci, jenž věci získal nesmrtelné zásluhy svým vlivem na deklamaci >Libuše* (článkem »Wagnerianismus česká ná­ rodní opera«) deklamaci »Nevěsty Messinské* (spisem >0 české deklamaci hudební*). Národní píseň může počeštit jednotlivou píseň opeře (árii, sbor), ne však operu jakožto operu. Čeština přece česká dramatická (viz činohru). ZDENĚK NEJEDLÝ: scénický melodram Fibichův, který právě vrcholem nej­ znamenitějším výkonem hudebního dramatu! Podobnou neznalost dokázal Hoffer odstavci de- klamaci. K >nedopatření* scénickém melodramatu druží se >nedopatření* Hoíferovo, když proti deklamaci cituje — prof. »tys má<, ale melodie těchto dvou slov bude zajisté zcela jiná než jednoho slova německého. melodii řeči spočívá národnost zpěvohry. musí nám pomoci prvek stejně český jako národní píseň, ale dramatem homo­ genní, právě řeč. Vždy mluvím melodicky, výška tonu stále mění. Zná patrně Hoffer velmi málo práci české hudební kritiky, sice pravé kritiky let sedmdesátých osmdesátých (Hostinský, Procházka, Novotný, Zelený, Teige, Dolanský, mladý Chvála). Národní píseň zjev dramatu heterogenní. českosti operní árie českosti celé opery ještě tuze daleko. což teprve překládat melodii celé věty! Toť vůbec nemožno. Pan Hoffer tvrdí, deklamace nezaručuje zpěvo­ hře českost, čeština není česká (srv. . Deklamace podstatná součástka moderní zpěvo­ hry, nejen její příkrasa. Slovo básnické musí přijít plné platnosti, zachycením melodické rhytmické linie mlu­ veného slova původní jeho podobě mluvené. zachytit je úkolem deklamace. Což může být — zvlášť jde-li akustický projev národního ducha češtěj- šího než naše řeč Každá řeč tak specifické útvary melo­ dické, deklamaci její nelze přeložit