ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 262 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
musí nám pomoci prvek stejně český jako národní píseň, ale dramatem homo­ genní, právě řeč. Národní píseň může počeštit jednotlivou píseň opeře (árii, sbor), ne však operu jakožto operu. Slovo básnické musí přijít plné platnosti, zachycením melodické rhytmické linie mlu­ veného slova původní jeho podobě mluvené. K >nedopatření* scénickém melodramatu druží se >nedopatření* Hoíferovo, když proti deklamaci cituje — prof. Pan Hoffer tvrdí, deklamace nezaručuje zpěvo­ hře českost, čeština není česká (srv. . což teprve překládat melodii celé věty! Toť vůbec nemožno. tomu všemu mistrů deklamace melodie takové věty přechází orchestru zde polyfonicky proplétá tkanivem bohatého proudu hudebního. »tys má<, ale melodie těchto dvou slov bude zajisté zcela jiná než jednoho slova německého. zachytit je úkolem deklamace. Národní píseň zjev dramatu heterogenní. melodii řeči spočívá národnost zpěvohry. Zná patrně Hoffer velmi málo práci české hudební kritiky, sice pravé kritiky let sedmdesátých osmdesátých (Hostinský, Procházka, Novotný, Zelený, Teige, Dolanský, mladý Chvála). Deklamace podstatná součástka moderní zpěvo­ hry, nejen její příkrasa. ZDENĚK NEJEDLÝ: scénický melodram Fibichův, který právě vrcholem nej­ znamenitějším výkonem hudebního dramatu! Podobnou neznalost dokázal Hoffer odstavci de- klamaci. Jinak zní melodie slova >přijd« při roz­ kazu než při prosbě atd.256 DR. Odkazuju svůj spis »Zdenko Fibich, za­ kladatel scénického melodramatu*, jenž již blízké době vyjde kde čtenář nalezne obšírné kapitoly těchto zá­ kladních otázkách moderní dramatiky hudební. Čeština přece česká dramatická (viz činohru). Kdo přeloží dle zásad deklamace prosté slovo »ver- liebt* Již prosodie nás nutí užít dvou slov, př. To, praví Hoffer o překladu oper Wagnerových, ukazuje, neví, jest de­ klamace. českosti operní árie českosti celé opery ještě tuze daleko. tvrzení Kono- páskovo 1874, čeština nemá přízvuk). přece pan Hoffer ví, Wagnera překládají češtiny jen libreta orchestr. Vždy mluvím melodicky, výška tonu stále mění. Hostinského, nejzásadnějšího bojovníka deklamaci, jenž věci získal nesmrtelné zásluhy svým vlivem na deklamaci >Libuše* (článkem »Wagnerianismus česká ná­ rodní opera«) deklamaci »Nevěsty Messinské* (spisem >0 české deklamaci hudební*). Což může být — zvlášť jde-li akustický projev národního ducha češtěj- šího než naše řeč Každá řeč tak specifické útvary melo­ dické, deklamaci její nelze přeložit