Dokázal jsem »Rusalce< dramatické
chyby, Hoffer tvrdí, jiný směr dramatické hudby,
že Dvořák nalezl novou hudební formu uměleckou, ne
dramatické (tedy špatné) drama (pokud vím, existoval tento
>genre« dávno před Dvořákem). Kdo při poža
davku dramatičnosti mluvil omezování umění? Jistě jen
en, komu podstata hudebního dramatu naprostým tajem
stvím, př. Nemám právo žádat, aby ten, kdo chce malovat
obraz, byl malířem? Kdo chce psát drama (operu), aby byl
dramatikem? Kde omezování umění? mluveném dra
matu rozumí dramatičnost sama sebou proto pohádce
»Potopený zvon* není nic méně než realistickém dra
matu >Forman Henčl*. Páně překladatelův pro
blém byl tím obtížnější, čím sevřenější, přesnější forma
básně. Nikdo neřekne, chybná dramatičnost
je zvláštní směr činohry. Tím leckde stalo,
že překlad vyznívá drsně, nuceně, ale suggesce originálu ne
ztratila překladu nikde docela. Všechny citové
a myšlenkové dekorace grimasy strhalo básníka životní
neštěští jeho nitro zjevilo nahé, prosté, krvácející,
ale žal ten nesen silou, jejíž mohutnosti, jejímuž pevnému
lidskému základu třeba vzdáti nejplnější úctu. Tak velkých dramatiků
hudebních: Fibichova pohádka »Bouře« zrovna tak drama
tická jako tragedie »Nevěsta Messinská*. Hoffer, jenž cituje proti hudebnímu dramatu. Pan Hoffer dále vyčítá,
že omezuji umělce, když chci, aby drama bylo dramatické
(neboť dnes každý scénický kus je*drama podléhá zákonům
dramatiky).
Hudební drama liší mluveného dramatu jen umě
leckými prostředky. Nikdo neřekne, žeomezuju umělce,
žádám-li, aby jeho drama bylo dobré, dramatické.NOVÉ PRODUKCE POETICKÉ. Báseň
jest elegií vojínem královské jízdní stráže popraveným
v žaláři Readingu, ale cítíte, básní tou vyplakal nej
krvavějšími slzami Wilde sám nad zmařeným, ubitým svým
životem, cítíte, sám >mužem tím, jenž věc zabil,
kterou miloval proto smrti odsouzen«.
v PRAZE, KVĚTNU 1901.
deště „Rusalce“. JIŘÍ KARÁSEK. přece
oboje tvrdí Hoffer. Jemná, krásná podobizna Wildeova Ster-
nera zdobící knihu. jako dramatičnost nutný, žádných
podmínek nepřekročitelný zákon mluveného dramatu, tak
i hudebním dramatě. Pan Almar
věnoval péči nejpřesnějšímu překladu. 255
falé tóny rozrývají nezapomenutelně mysl čtoucího
