ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 261 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Páně překladatelův pro­ blém byl tím obtížnější, čím sevřenější, přesnější forma básně. Všechny citové a myšlenkové dekorace grimasy strhalo básníka životní neštěští jeho nitro zjevilo nahé, prosté, krvácející, ale žal ten nesen silou, jejíž mohutnosti, jejímuž pevnému lidskému základu třeba vzdáti nejplnější úctu. JIŘÍ KARÁSEK. v PRAZE, KVĚTNU 1901. Hudební drama liší mluveného dramatu jen umě­ leckými prostředky. deště „Rusalce“. Hoffer, jenž cituje proti hudebnímu dramatu. Kdo při poža­ davku dramatičnosti mluvil omezování umění? Jistě jen en, komu podstata hudebního dramatu naprostým tajem­ stvím, př.NOVÉ PRODUKCE POETICKÉ. Nikdo neřekne, chybná dramatičnost je zvláštní směr činohry. Tak velkých dramatiků hudebních: Fibichova pohádka »Bouře« zrovna tak drama­ tická jako tragedie »Nevěsta Messinská*. Pan Hoffer dále vyčítá, že omezuji umělce, když chci, aby drama bylo dramatické (neboť dnes každý scénický kus je*drama podléhá zákonům dramatiky). jako dramatičnost nutný, žádných podmínek nepřekročitelný zákon mluveného dramatu, tak i hudebním dramatě. Jemná, krásná podobizna Wildeova Ster- nera zdobící knihu. Nikdo neřekne, žeomezuju umělce, žádám-li, aby jeho drama bylo dobré, dramatické. Pan Almar věnoval péči nejpřesnějšímu překladu. Báseň jest elegií vojínem královské jízdní stráže popraveným v žaláři Readingu, ale cítíte, básní tou vyplakal nej­ krvavějšími slzami Wilde sám nad zmařeným, ubitým svým životem, cítíte, sám >mužem tím, jenž věc zabil, kterou miloval proto smrti odsouzen«. Dokázal jsem »Rusalce< dramatické chyby, Hoffer tvrdí, jiný směr dramatické hudby, že Dvořák nalezl novou hudební formu uměleckou, ne­ dramatické (tedy špatné) drama (pokud vím, existoval tento >genre« dávno před Dvořákem). Tím leckde stalo, že překlad vyznívá drsně, nuceně, ale suggesce originálu ne­ ztratila překladu nikde docela. Nemám právo žádat, aby ten, kdo chce malovat obraz, byl malířem? Kdo chce psát drama (operu), aby byl dramatikem? Kde omezování umění? mluveném dra­ matu rozumí dramatičnost sama sebou proto pohádce »Potopený zvon* není nic méně než realistickém dra­ matu >Forman Henčl*. 255 falé tóny rozrývají nezapomenutelně mysl čtoucího. přece oboje tvrdí Hoffer