Victor Hugo, >břeh jest osamělý*
(>Mo!se sur Nil*), Vrchlického již »břeh samotu
tají* řekne-li Victor Hugo výrazně, definitivně >La
grand’ mfere«: »Mais, soir, dirait madone pierre«
a myslí-li tím nehybnou, kamennou pósu spící ženy, pan
Vrchlický přibásní tam >hladký obličej* pokazí tím úplně
stylisaci francouzského básníka. šl. To
působí, báseň celá dostala krásnou lyrickou intonaci. Ale tomto
krátkém přehledu není, bohužel, místa důkladnější rozbor,
jehož zasluhovaly všechny tři překladové knihy Vrch
lického Victora Huga, důležité také vzhledem tomu,
co pana Vrchlického Victora Huga zajímalo, čím pro
jevila jeho vlastní individualita básnická, tak silně opřená
o Victora Huga, jak doznává Vrchlický sám předmluvě
slovy, jeho překlady jsou >jen malou splátkou* toho, čím
vděčí Victoru Hugovi jeho vloha. Českého
čtenáře přítomného výboru upozorňuji zvláště grandiosní
»Salut mondel* hymnu kosmopolitickou stylu tónu,
jehož evropských poesiích sotva kdy dosaženo.
V překladové literatuře objevila dvě významná jména:
Walt Whitman Oscar Wilde, mimo pan Vrch
lický publikoval »Nové překlady Victora Huga<,
jimiž dle slov předmluvy končí svou anthologii tohoto
básníka. Četné jsou dokonce po
klesky překladové, kdy zdá, pan Vrchlický četl po
vrchnou pozorností svého zamilovaného autora, tom, jak
zní mnohde překlad česku, ani nemluvě. Mohl bych sice také tuto knihu Vrchlického od-
komplimentovati poukazem, Victor Hugo jest ještě těch
autorů, jimž překládači methoda Vrchlického nejméně jest
na ujmu, ale byl jsem tak neopatrný srovnával jsem ně
kolik básní originálem zdá mi, Vrchlický Victora
Huga tam, kde tento jest prostým, učinil krouceným ná
silným.
OscaraWildea >Balladou žaláři Readingu*
seznamuje pan překladatel Jiří Almar interesantním bá*
snikem anglickým, jehož život vyzněl tak tragickými akcenty. Srovnával jsem několik pieg
překladu originálem shledal jsem, překlad značně
přiléhavý také rhytmické stránky čte dobře.254 jiŘr karásek:
v něm »svůj osud, svou bídu také své nejlepší Štěstí*.
Kdo obdivoval dříve jemným finesám gallskému espritu
uměleckého labužníka, jakým byl Wilde před osudnou
katastrofou, bude podiven prostotou citu hlubokým životním
názorem, vanoucím touto žalářní episodou, jejíž hořké, zou
.-li př.
Malý jest výběr Walta Whitmana pana Em. Napsal.
z Lešehradu, ale českému čtenáři prozatím, myslím, může
dáti dosti jasnou představu pantheistní demokratické lyriky
velikého básníka amerického
