ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 259 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
ona, kdy ďáblové, vzkřísivše různými elixíry Vašíčka novému životu, ponechávají samotě.< >Míšenec země dohadů mysli nikdy není nezávislý — ostatně, bůh vem, většině nemám rád, utone hlíně! Bohu-li stvořen, nu, proč vzpírá? Klid pouze nehybná vira. Synthesu této filo­ sofické tříště obstarává Lucifer: >V poznání lidské bídy pravé všechna velikost lidská plave. Cítíte >Vašíčkovi*, že básník jeho osobně zaujat svém problému, vidí . Hoře, zdánlivě bezdůvodné, ale tím zatvrzelejší hoře, jež činí otrávenými všechny požitky, prve než byly žity, první životní akcí Vašíčkovou, tou projevila něho jeho rasovní příslušnost. Nemluvím ani partiích, kde autor výslovně zabývá problémem, jako př.NOVÉ PRODUKCE POETICKÉ.« Čistě rasovní, slovanské pojetí problému, rozdíl od různých germánských Faustů, jímž myšlenkou fakturou také př. Panu Holému problém jeho práce není pouhým interesantním kuriosním filosofickým thematem, jako většiny faustovských pokusů, jehož se, abych mluvil Nietzschem, dotýkal pouze >ty­ kadly studené zvědavé myšlenky*. Holého různiti hlasy kritik, jednu velikou přednost musí básníkovi, myslím, přiznati ten, kdo stojí absolutně od­ mítavém stanovisku: velikou, vřelou zaujatost, ten prudký, horečný relief, nímž traktuje autor látku. pana Vrchlického >Twardowski«, nejlépe viděti z partií, jakou př. starcova elegie nenávisti >k národu, mrtvole živé<, nebo jakou závěrečná >Píseň ztracených*, smutné chase, mrtvé, bezkrevné, fádní písní na uvadlém retě, toulající jako zatracenci věčným ne­ klidem světě. Příroda kol něho rozbujela nejsvěžejší zelení, vše jásá a zpívá, ale první myšlenkou Vašíčkovou pochybnost, prvním jeho životním projevem ragovní skepse, kdy všechno k němu praví, aby nenamáhal jiti dále, aby nevcházel k lidem, aby ničeho nepoznával, nebyl trpce sklamán.< >Třeba tedy buď hroudou být, • buď nebe vášnivě hlavou bít, až hlava rozdrtí, ne však být hroudou chtít být smrti . 253’ a celá řada podobných otázek záhad nadhozena je v aforisticky stručných, ale tím ostřeji pointovaných výrocích^ jimiž pekelné panstvo navzájem baví. Mohou tomto faustovském pokuse p