ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 259 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nemluvím ani partiích, kde autor výslovně zabývá problémem, jako př. Cítíte >Vašíčkovi*, že básník jeho osobně zaujat svém problému, vidí . Hoře, zdánlivě bezdůvodné, ale tím zatvrzelejší hoře, jež činí otrávenými všechny požitky, prve než byly žity, první životní akcí Vašíčkovou, tou projevila něho jeho rasovní příslušnost.NOVÉ PRODUKCE POETICKÉ. starcova elegie nenávisti >k národu, mrtvole živé<, nebo jakou závěrečná >Píseň ztracených*, smutné chase, mrtvé, bezkrevné, fádní písní na uvadlém retě, toulající jako zatracenci věčným ne­ klidem světě. Panu Holému problém jeho práce není pouhým interesantním kuriosním filosofickým thematem, jako většiny faustovských pokusů, jehož se, abych mluvil Nietzschem, dotýkal pouze >ty­ kadly studené zvědavé myšlenky*. Synthesu této filo­ sofické tříště obstarává Lucifer: >V poznání lidské bídy pravé všechna velikost lidská plave. Holého různiti hlasy kritik, jednu velikou přednost musí básníkovi, myslím, přiznati ten, kdo stojí absolutně od­ mítavém stanovisku: velikou, vřelou zaujatost, ten prudký, horečný relief, nímž traktuje autor látku.< >Třeba tedy buď hroudou být, • buď nebe vášnivě hlavou bít, až hlava rozdrtí, ne však být hroudou chtít být smrti . ona, kdy ďáblové, vzkřísivše různými elixíry Vašíčka novému životu, ponechávají samotě. 253’ a celá řada podobných otázek záhad nadhozena je v aforisticky stručných, ale tím ostřeji pointovaných výrocích^ jimiž pekelné panstvo navzájem baví. Mohou tomto faustovském pokuse p. Příroda kol něho rozbujela nejsvěžejší zelení, vše jásá a zpívá, ale první myšlenkou Vašíčkovou pochybnost, prvním jeho životním projevem ragovní skepse, kdy všechno k němu praví, aby nenamáhal jiti dále, aby nevcházel k lidem, aby ničeho nepoznával, nebyl trpce sklamán.< >Míšenec země dohadů mysli nikdy není nezávislý — ostatně, bůh vem, většině nemám rád, utone hlíně! Bohu-li stvořen, nu, proč vzpírá? Klid pouze nehybná vira. pana Vrchlického >Twardowski«, nejlépe viděti z partií, jakou př.« Čistě rasovní, slovanské pojetí problému, rozdíl od různých germánských Faustů, jímž myšlenkou fakturou také př