kritice prvního dílu
» Vašíčka Nejlů* (Moderní Revue, červen 1900) vyslovil jsem
mínění, Vašíčkovi ztělesněn slovanský Faust, ale
podotkl jsem zároveň, asi panu Holému nejde aspirace
básníka filosofického metafysického, ale jedná
o to, poesie jeho působila atmosférou citovou, náladovým
a formovým reliefem.f karásek:
>Paián oslavě nového století* jiné, mají zvláště pěkný,
energický, kovový, vůči celé jeho dosavadní tvorbě mdlé
polobarvy polotóny zladěné, zcela odlišný zvuk, nějž
upozorňuji jako nový tón osvěžující dosavadní pasivní
impresionity. Nebudu rekapitulovat! obsahu knihy,
bylo by, tuším, zbytečno chtíti upravovati střízlivou sou
vislost, chce býti aventurním, čím hraje jako pružným
míčem rozmar páně autorův. toto:
Když dostatek srdci těchou zabývali,
že tom kolotu života, kde vše dokonalý
touží vrcholek, spasnějši přetvoření, tuto
zbytek životů trudnějších světlu povznese . Nic nepůsobí
větší námahy, než přečisti několik stránek knihy Grttn-
waldovy. Nechám dobré některé lidi se
pozastavovat nad tím, jak může rek, jehož nechal autor na
konci prvního dílu definitivně zemříti, opětně druhém dílu
jeho práce obživnouti, chci vŠimnouti jen, pokud novým
dílem ^Vašíčka Nejlů* autor ještě jasněji vyslovil svou ideu,
než mohl učiniti již díle prvním. Problém dobra zla,
ctnosti hříchu, problém boha jako principu inštinktívneho
proti problému dáblajako principu poznání, problém odboje
a negace jako nutného popudu rozvojového postupu, vše
.
>Zpěvy bran zamčených* Beneše Griln-
walda mají společný grandiosně nadmutý pathos velikých
slov velikých pós victorhugovských, těsně vsoukávaný
v orthodoxní formu, jejíž násilnost neostýchala ani monster,
jako př. kdyby byly sebc ducha
plnější tyto parafráse indické filosofie, ten pustě dutý, didak
tický tón celku dovede vše zasypati utlouci. Druhý díl »Vašíčka* působí již seriosním dojmem
pokusu faustovský problém. Dnes bych rád opravil tehdejší svou
domněnku.252 jiŘ. tom vzhledě zvláště oddíl >Sym-
posion pekle* jest velmi zajímavý.
Druhým dílem >Vašíčka Nejlů* přihlásil slovu
opětně Josef Holý. Vašíček autorovi již
realistickou postavou, ale symbolem, problémem, pomocí
jehož vyjadřuje pochybnosti rozpory svého nitra, svou nábo
ženskou rasovní skepsi.
Jaké suchopárnosti Grtlnwald schopen, toho ukázkou
je >Bhagavad-gíta Kaundinjova*. Přečisti jednom dechu celou, prostě nemož
ností
