ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
DgÍÍ, (Dokončení. Bůh ví, proč ruku spustil. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper).* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti). Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. ZDENĚK NEJEDLÝ. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. dobře, jakož to, že nyní nepíše.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. DR. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek.JEŠTĚ >RUSALCE<. Co p. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. jeho citátů^beru vědomí citát L. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl. Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. HOFFER. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů