ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek.JEŠTĚ >RUSALCE<. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti). Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). ZDENĚK NEJEDLÝ. Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. jeho citátů^beru vědomí citát L.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. HOFFER. Co p. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. DR. Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. Bůh ví, proč ruku spustil. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. dobře, jakož to, že nyní nepíše. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. DgÍÍ, (Dokončení. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval