ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. DgÍÍ, (Dokončení. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Bůh ví, proč ruku spustil. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. HOFFER. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. dobře, jakož to, že nyní nepíše. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila.JEŠTĚ >RUSALCE<. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti).) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. DR. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. Co p. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. ZDENĚK NEJEDLÝ. jeho citátů^beru vědomí citát L. Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával