>Kadet!« pravil, mimovolně však při
tlumil hlas.
Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. Patrno, mínění
o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne
ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti
hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). nějaké chvíli duchu zaklel nohy
mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo —
Oheň pomalu dohoříval.
DgÍÍ, (Dokončení.
Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku
opravím příště. Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce
na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami,
s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. Starý voják na
klonil, vytřeštiv oči.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou
prosté jeho nelogičnosti). Bůh ví,
proč ruku spustil. ZDENĚK NEJEDLÝ. dobře, jakož to, že
nyní nepíše. 257
O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého
vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví
p. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím.
Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu
dební drama (věta melodramatu) hudební de-
klamace (překlad Wagnerových oper). Pana Hoffera jeho odpovědi
nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a
proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. Co
p.JEŠTĚ >RUSALCE<.)
Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. jeho citátů^beru vědomí citát
L. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. Pomaličku srkaje čer
vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké
pochody, hromy svolával. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem
v »Obzoru lit uměl. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit
rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. zítřku mluvil jak bílé kabáty
včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra
znovu zrudnou. týče
konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen
proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl
Dvořákovi totéž, nyní já.
Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku
jakoby třpytila rosa. Šikovatel
už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí,
. HOFFER.
DR. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem
— Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a
usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek
