ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
HOFFER. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila.JEŠTĚ >RUSALCE<.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti). ZDENĚK NEJEDLÝ. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. Bůh ví, proč ruku spustil. jeho citátů^beru vědomí citát L. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. DgÍÍ, (Dokončení. Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. dobře, jakož to, že nyní nepíše. DR. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. Co p