ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
jeho citátů^beru vědomí citát L. 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. HOFFER. Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí. Co p. DR. >Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště. ZDENĚK NEJEDLÝ. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já.JEŠTĚ >RUSALCE<. Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. DgÍÍ, (Dokončení. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. dobře, jakož to, že nyní nepíše. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. Bůh ví, proč ruku spustil. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek. Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti)