ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 263 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
>Kadet!« pravil, mimovolně však při­ tlumil hlas. Starý voják na­ klonil, vytřeštiv oči. Šikovatel už přísahal, napočítá sto, jistě toho mazlíčka probudí, . Věcné nesprávnosti pochybné závěry tohoto článku opravím příště.) Sikovatel žvatlal, rozpovídal se. týče konce mého článku, pravím však nyní přímo, byl namířen proti Chválovi, jenž dobře, jde, jenž 1878 vytkl Dvořákovi totéž, nyní já. Tolik stačilo důkaz, Hoffer neví, hu­ dební drama (věta melodramatu) hudební de- klamace (překlad Wagnerových oper). Boleška psal dříve Dvořákovi, vím. Drobounce mžilo, mlha odněkud přivalila. jeho citátů^beru vědomí citát L. Pomaličku srkaje čer­ vené víno, blýskaje očima vzpomínal Itálii, daleké pochody, hromy svolával. Šikovatel zvedl ruku, chtěl pohladit rusé zkadeřené vlasy, ale nedotekl dětské hlavy. Pana Hoffera jeho odpovědi nepokládám nemohu pokládat mluvčího naší kritiky a proto adresuju svůj článek přímo Chválovi. jemu tadyhle zrovna pravým spánkem — Čertův kadetík! Hlavu opřel šikovateli koleno a usnuli Těžkou mdlobou byl ten spánek. Patrno, mínění o naší kritice nebylo nijak ukvapené, naše kritika neslyne ani pokrokovostí (staví dnes zcela Pivodovsku proti hudebnímu dramatu), ani učeností (viz nahoře). 257 O ostatní jednotlivosti (pojem esthetiky, uměleckého vzoru, hudebního referentství) nebudu příti (to, praví p. ZDENĚK NEJEDLÝ. Schmidta, symfonie Dvořákovy mnoho nestojí.* kritice knihy Krejčího, ostatní jsou prosté jeho nelogičnosti).JEŠTĚ >RUSALCE<. Bůh ví, proč ruku spustil. Průhledná víčka zavřela, jenom dlouhých řasách koutku jakoby třpytila rosa. HOFFER. Hoffer proti mně esthetice, řekl jsem před rokem v »Obzoru lit uměl. Opravdu spíl Bez vlády spočívá hlava těžce na kolenou, mladá, bílým čelem, hebkými tvářičkami, s jakýmsi utajeným smutným úsměvem kolem úzkých rtů. zítřku mluvil jak bílé kabáty včera byly postříkány krví, zabílili dnes skvrny, ale zítra znovu zrudnou. DR. nějaké chvíli duchu zaklel nohy mu zbrněly, celé tělo bolelo ale dítě ještě spalo — Oheň pomalu dohoříval. dobře, jakož to, že nyní nepíše. DgÍÍ, (Dokončení. Co p