Ale celek, román? Naznačil jsem již své námitky.) věnoval známý přítel národa
českého, prof. Jinak, přese všecko,
co zde řečeno, bylo nespravedlivo nedodati, »Vzpoura<
je překvapujícím výšvihem tvorbě Kunětické že
jsou vysloveny koncepce, jichž většina našich belletristů
mužů nedovedla ani pojati, tím méně vyjádřit. BOH. Neuwirth, 1901.
Nevyšel ovšem jako obrněný bojovník perném zápase
o zachování monumentálních svědků naší kulturní minulosti
a nevznikl také jako přirozený výsledek sterých přednášek
a tisícerých časopiseckých článků, jež posledních let vy
volal stupňovaný zájem starobylém rázu královské Prahy. 8. Snaha všech předníc
kulturních činitelů Čechách brala vzorem německým
staré kláštery, vysoké Školy, městské sbory, knížata krá
lové Karlem IV. Zaměňuje uměleckou sílu se
siláctvím. MATĚJKA:
hutné svou náladou poetické svým zduchověním přírody. Nikde však zmínky, se
.
Ani době nejčilejšího projednávání životní otázky historické
Prahy nezmohli jsme populární spisek, který byl
ku zdárnému jejímu rozluštění zajisté účinně trvale pů
sobil. Jménem autorovým jeho vě
nováním dostatečně karakterisiije tendence spisku; to
úhledná příručná knížka, bohatě ilustrovaná, laciná, líčící
populárním tonem umělecký život pražský prvních jeho
počátkův naše dny.
NoVý spis praže. KREJČÍ. Poslední spis Praze (Bertihmte Kunststätten Nr. Vůdčí úloha všechny dob
jest přiřknuta Němcům, jimž přísluší hlavní zásluha cel
umělecký poklad stověžaté Prahy. Kniha
pí Kunětické není dost ryzí, pravdivá delikátní Pojímá
všecko paroxysmech, křečovitě strhaným vzhledem a
hysterickým pathosem, kasá svůj problém, abych tak
řekl, vyhrnutými rukávy. Neuwirth, svým přátelům Spolku pro
dějiny Němců Čechách*. Jos.
F. Za
jímavá arci tato kniha jako příspěvek sebepoznání ženy,
ale základu nepravdivá jak pojímá muže. Kdo opravdu silný nepotřebuje takto napínat
svaly žíly prasknutí, ten podává lehce klidně. čele, umělci řemeslníci jednali vždy
jako nositelé německé kultury; jen někdy také kultura italskí
a francouzská něčím přispěla.
Prag, von Jos. Již tím
faktem, tento román, svého druhu nás jediný, psán
ženou, poráží sám jeho předpoklad duševní supre-
macii muže, iak zde přehnaně postaven. Ale to
už bývá hlavní slabinou ženské literatury.DR
