ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 25 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
všecko totiž, jsem zde naznačil, démona struje románě dvou mladých lidí. některých stránkách naležáme leccos krásného, hluboká váženého vysoko vzletlého poměru nového muže nové ženě, lásce, která dává duším křídla a buduje nich nové světy morální. Prahy, scény života proletářského, obrazy ženské bídy, ale to všecko zase hned mizí parách dýmech traktátového roz­ boru hymnických improvisací. Volá pláčem rozpoltěné hmoty, která chce být zcelena. Připomínám jen př. Tyto partie jsou také nejšťastnější z celého románu. Ale jen kdyby další děj románu nepoličkoval tak všecku pravdu lásky lidskosti! Milča odřízne totiž své rodiny, zanechá svou matku v bídě, prožívá Melišem kus erotického ráje venkov­ ském zátiší, ale když otěhotní, náš milý individualista ji opustí. Meliš nich těží, chce vyvést vrchol svého nazírání, stvořit duši podle svého obrazu.* Vrátí svému ženství, vítězné ekstasi rozbíhá svým dítětem------ Představte však, tento příběh, vzatý nejbližší re­ álnosti, transponován sféry gigantických abstrakcí a čiročiré psychičnosti, kde není slyšet než hukot nejtajnějších hlubin, kde vládne šero, šed ticho klíčících idejí kde slova vrhají sebou stíny. Milča pochopila tak, pohodí kdesi dítě vydá Melišem Prahy.NOVÉ ROMANY.. Je něm trochu turgeněvovského Bazarova ostatek je slitina nejnovějších individualistních směrů, Stirnera, Nietz- schea, Mackaye, Bruno Willa ode všeho něco, ale jen jedno něm chybí: skutečná mocná tvůrčí osobnost, jíž bychom mohli věřit, svůj individualism právo. stoupání obou milenců hory jiné podobné scény, mo­ 2* . Tyto poslední okazují nám talent Kunětické světle dosud nepoznaném, jakožto schopný cítit podávat okamžiky nejhlubšího duševního zatajení dechu nebetyčného vzpínání. — A ona? Děvče chudé pražské rodiny, ,šička, níž bída probudila instinkty protestní revoluční. chudý student, dialektická hlava kosti, horečný raisonneur, hrdina indivi­ dualistické fráze, poseur nejvyššího filosofického cynismu. Jak čím, zapomněl udat ve spoustě svých bombastických floskulí. ig nenajdeme mnoho takových exemplářů mužských, jaký nám presentuje Kunětická svém románě najdeme-il ho vůbec. Sem tam kmitne před vámi něco reálné. Hnusí prý takto píše musil prý ji opustit, aby zachoval svou volnost individualitu čeká prý ní, vzepře přijde ním, znovuzrozena, vzkříšena, dokonale osvobozena. Přijde němu, ale mezi nimi hráz, toto poslední spojení je rozloučením. obrovité jako Alpy nebo pyra­ midy. >Její mateřství učinilo ženu