Ale jen
kdyby neznělo jako krvavá ironie skutečnost! Nechtěla
by nám Kunětická toho muže ukázat? Mně alespoň se
zdá, málo kdy byl muž degenerovanější menší než dnes. Vidíte, na
takovýchto velkých slovech nehoráznostech staví pak paní
Kunětická celý svůj román! mužském individualismu vidí
ohromné nebezpečí pro ženu, neboť rozbila prý oň
její duše zaniklo lidstvo*. Pojetí, pro nás muže ovšem nemálo lichotivé.
Jako slavný rytíř Manchy vyjel světa hlavou
plnou nemožné fantastiky, tak autorka >Vzpoury* utvořila
si jisté nehorázné, skutečnosti neodpovídající představy těch
věcech, proťi nimž zápasí, těch, pro něž zápasí.
Ale jakou tedy úlohu vlastně hraje individualism ro
máně Kunětické? Řekl bych,že velikým větrným mlýnem,
s nímž autorka divoce splašené Rozinantě své dikce zá
pasí.KREJČÍ:
ale »Vzpoura« činí dojem pokusu zbelletrisování »Jedince<,
třebas táhla pole proti jeho axiómatům. Hul necítíte husí kůži? Tedy tento polobůh,
héros, démon netvor, toť očích Kunětické dnešní
muž.
Je-li tohle pravda, pak ovšem pádný důvod proti indivi
dualistické propagandě vlády panující třídy měly by
o záminku více persekuci anarchismu, neboť kde pak
brali lidský materiál pro kasárny fabriky, když moderní
muž došel takovémuhle >vrcholu svého vniterného spo
lečenského vývoje* štěstí pro další plemenění lidstva
. jeho nohou leží společenské řády, tradice, rodina,
přátelství atd. Zas taková nehoráznost!
A proč nebezpečí Inu proto, muž-individualista podle
pí Kunětické nemá ohledu úcty ženě-matce, vidí ní
jen sourodou rovnocennou duši také tak trochu nástroj
rozkoše, ale cítí prý povznesen nad závazky otcovské. Hle, jak pojímá individualism postavení ženy němu:
Moderní muž dospěl (cituji předmluvy) vrcholu svého
vniterného společenského vývoje. Ale jak jsem
pravil: tentýž tón, tentýž opar, tentýž svět abstraktních šedých
mátoh, totéž horečné natahování lidské bytosti skřipec
metafysické dialektiky— jenže ovšem, cojeu geniálního onoho
pavouka, jenž svého vysoukal celý nový svět, ohromným
činem filosofickým tvůrčím, hraničí Kunětické pře-
často nabubřelostí manýrou, která některé partie jejího
románu činí přímo nečitelnými.
Pozorujte manželství, politice, umění usuďte,
možno-li mluvit nějakém vrcholu vývoje. celé její posici alespoň mnoho donkychotského. Vidí ne
bezpečí, jež neexistují vrhá nejlítějším zápalu panny
Orleánské boje tam, kde vlastně žádného velkého boje
není. Hlásá individualism a
uplatnění své sebelásky (!) pod heslem theoretického an
archismu
