ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 251 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Kde jest základní politické vědomí o protivě mezi státem mezi zemí, které přece každý z nás snaží utvořiti stát samostatný? Však zdá se, že článků řetězu, který nás váže centralismu, nikoliv ubývá, DR. Tedy jednak pasivní inve­ stice budeme míti peněz dosti, platy učitelů nemáme nic. Jednak dá-li nějakému podniku cejch státu, centrali­ stické Cislajtanie, platíme bez reptání, žádá-li však země, ošíváme hanba. Nelzeť popříti, že tam nahoře panuje opravdová vůle vymýtiti tyto hanebnosti z armády pokud možná naprosto také případech, o kterých dovídají vyšší instance, nemine usvědčené vin- níky exemplární potrestání. Jýrání Vojště. Známoť, člověk každý voják obzvláště, když děje domnělá skutečná křivda, umí nehorázně nadsazovat, přidávat generalisovat. 245 méně nutných jehožto řadách již zamýšlená daň jízdní lístky, ačkoliv páčí jen třetinu hořejšího obnosu, způ­ sobuje rozhořčení. Faktum tedy, vojště týrání lidí, tělesné 20 . Proto také třeba po­ dobné zprávy podávané vojíny přijímati opatrně proto se jim vyšších kruzích vojenských vůbec zásadně nevěří. Kdož pak zná těžkopádnou formálnost, ano takměř znemož- něnost styků mezi velkým malým naší armádě, nebude se diviti, případ nejkřiklavějšího týrání vojína vlastní brigádě dověděl velitel teprve novin parlamentární interpelaci. JOKLÍK. Myslím, samy vyšší vojenské instance nevědí, vše v kasárnách děje nad čím občanských kruzích sprá­ skáme ruce.VODY. Vodní politika může sloužiti zřejmý doklad toho, jak silně svém poli­ tickém vědomí jsme poklesli! Když stát bude vymáhati schodky pasivních průplavových železničních investic na nás, nebude ani polovice tolik pokřiku, jako dělá ted proto, učitelé domáhají nanejvýš spravedlivé regulace svých platů přece peníze stejným způsobem obojím pří­ padě plynou našich kapes. Ku konci bych ještě něco poznamenal. Vůle tedy dobrá, ale Bog vysoko, carj daleko, praví Rusové. Kdyby diskuse tomto bolestném předmětě poslední době rozpředená nevedla zatím ničemu jinému, než že upozornila tak zvané nejvyšší kruhy to, naší armádě vskutku dějí mnohdy věci nejvýše trestuhodné přece netrestané, mohli bychom býti spokojeni