»Káráno budiž sice vším důrazem, avšak nikdy
způsobem ponižujícím nikdy přítomnosti osob předsta
vených nebo cizích. >Kde vyskytuje libovůle proti podřízeným
nebo překročení disciplinární moci, představený kontrole
oprávněný zakročiž bezohlednou přísností proti vinníkům«
(694).
Druzí zase stěžují nedostatku osobní statečností a
odvahy napadeného podřízeného. >Každý představený, jemuž přísluší
právo rozhodovací, jest povinen odpomoci důvodným stíž
nostem* (83). díl pro pě
chotu, 34).) »Důvodným prosbám stížnostem vy-
hověti jest povinností představeného* (105). 101. Držím-li předpisů, nemohu
býti umlčen.
K tomu také nutno, aby důstojník svým podřízeným vždy
dobrým příkladem předcházel, námahu trampoty nimi
statečně snášel, při tom povzbuzoval každém případě
starost sebe starosti podřízené své podřídil* (193).) »Přísnost nezvrhniž nikdy ponižující nakládání
s podřízenými* (103.
Jest otázka, jak tomu čeliti. >Zvláštní pozornost věnujž velitel pluku
národnosti svého pluku hleď podstatu její tím důkladněji
pochopiti, ana statečnost vojínova začasté podmíněna jest
správným vystihnutím jeho národní svéráznosti* (261). Spra
vedlivé při tom důsledné zacházení podřízenými péče
o zvyšují onen vliv, jakého důstojníku obtížných pří
padech rozhodných okamžicích vysoké míře jest třeba. část, bod
24. Navrhuje-li obyčejně ote
vřití cestu stížnosti přísně potrestati pachatele, nelze než
poukázatí tomu, naší armádě obojí ode dávna je
zavedeno. Dobře. Nehledě přísnému zákonu trestnímu již služební
reglement žádá »laskavé spravedlivé zacházení podříze
nými, zvláštnostem jednotlivce přizpůsobené*. Jednání poddůstojníka nesmí nikdy pro
zrazovali nevrlost, aniž vzbuzovati nedůvěru* (III. >Důstojník musí nejen uměti opatřiti úctu a
vážnost, ale získati důvěry náklonností mužstva.
i duševní, méně tam více, skutečně vyskytuje, hora
se hledí tomu všemožně brániti přece vyskytuje dále. Ale předně, cesta stížnosti končí pro
. >Všem osobám armády přísluší právo vésti stížnost do
utrpěné křivdy* (82). >Malicherné po
ručníhování podřízeného nespravedlivé zasahování jeho
samostatnost plodí nevoli poškozuje službu; překročování
dovolených mezí, jakož udílení rozkazů nesouvisejících nijak
patrně službou, jest pro disciplinu zhoubné tudíž trestné*
(106). (I. »Prosby
a stížností nesmějí nikdy míti zápětí nakládání stranické
nebo nevrlé* (209). Není prý pravda, člověk
malý nedovolá spravedlnosti.246 DŮSTOJNÍK ZÁLOZE. >Thco-
retické praktické vyučování mužstva vykonávejž způsobem
chápavostí jeho přiměřeným trpělivostí* (199).
Předpisů tedy dost dost třeba jich jen dbáti
