řadách postavené těžké ručnice blyštěly nahou
ocelí svých bodáků. Oheň ještě plápolal.
Rozděloval před večerem víno svým vojákům, zbylo —
šikovatelům vždycky zbude nechtěl nechat zítřek,
nebo: »Ráno tadyhle proletí, tadyhle horké olovo,*
ukazoval svou skráň.* Něco tom slově zatřáslo. »He, kadet, slyšíš? Dvanáct let
. nenadání ozval odněkud
přitlumený tesklivý zpěv.*
>Vidíš, mně stalo také tak; celou školu vyhnali Rýnu
a než jsem letech vrátil, mamička umřela. polospaní bzu
čeli písničku měkkými hlasy:
Tatulu, matulu! blagoslaw mnie koniu!
bo jatfg drogg daleky,
juž pod boski} opiek^.
Také důstojník položil hlavu, ale dlouho naslouchal, jak vedle
to kuře nepokojně oddychuje —
Daleko odtud, návrší, blízku zpustošené vesnice
u bílé zdi hřbitovní plápolala veliká hranice, širokém kruhu
svítila. tam dál tmy příšerně vystupoval
a zase utonul, jak plameny vzplály klesaly, kovový
kříž plápolaje krvavým odleskem. Důstojník zvedl hlavu tmě,
jak zapadaly tam záblesky plamenů, viděl hulánské koně,
přivázané kolíku zemi; stáli sklopenými hlavami. Nic si
z toho nedělej, vidíš, jinému taky tak dělo. 237
běji jeho hrdlem, dozněl starých prsou. Ně
kolik hulánů sedělo vedle nich, nelehli si, opírajíce druh
o druha podřimovali dýmkami ústech. zemi řad leželi vojáci hlavami na
srstnatých telatech, zahaleni své pláště.
Ještě jen nějaké šeplavé »šč, šč« Poláčkové uklidnili. >Co, čertu,
má tím kuřetem mluvit? Proč jenom sem takové děti po
sílajíř«
»Slyšíš? Viděl jsi svoji matku než jsi odjížděl bojiště ?<
Vedle chvilku ticho, pak mladičký fähnrich odpověděl: >Ne
viděl. No, mlč, spi, vojně není času loučení. zdi hřbitovní
visely přehozeny kabáty, opasky vybílené podle rozkazu lesk
noucími přeskami. Všechno utichlo.*
Utichli. Ještě na
ni pamatuji, byla taková maličká, suchoučká, měla jenom
mne. >Rovně školy nás
poslali sem, nebylo času loučení.DĚTI.
V kabátě rozepjatém, čákou posunutou týla, polní
lahví rukou, zarudlý blíž ohně převráceném bubnu seděl
šikovatel Kučera, hladce tvářích oholen, kníry nakroucené.
B^džcie zdrowi, rodzice,
co mnie myšlicie!
Bo jadg može nieprzyjadg,
može glowkg úklady!
>Ruhe!« zakřičel hrozivě důstojník
