Vstal proklínaje
a přiložil oheň hrstku suché trávy, klestí nějaké kleknuv
na zem foukal namahavč řežavý popel. Styd se, jako osyka roztřásl!* Sám při
krýval hošíka pláštěm svolávaje kamsi všechny hromy Hoch
se neozýval, zimnice jím lomcovala.
>Nu, nu, maličký Přikrč blíže mně, ohřeješ se
o starého vojáka.
>Je tepleji? tak netřeseš.
Třepetavý plamen rozhodil dokola trochu zarudlého
světla. Chceš rakije napít, kamaráde? Nu,
nu, nu! Třese se, všechno rozlil.236 KAREL LEGER:
jeho boku, skrčil pod pláštěm mimovolně několik
okamžiků zatajil dech.
»Fähnrichu!« promluvil, >modlil jsi se?« Kdyby pohledl
hošíkovi tváře, uviděl temný ruměnec. »Vida, ničeho nesnese, dítě, dítě!* Zle rozlobil starý.. Chvilku bylo ticho, najednou starý
voják znovu pozvedl hlavu. škole tak rozmazlí všechny.
»Jen lež!< —Zamhouřil oči, zimnice pomalu polevovala.
Také starý kamarád ulehl, ale neusnul, naslouchal, jak to
kuře vedle dýše. Bylo ubohému,
jakoby jej obličej udeřil, cítil výsměch nedovedl bránit. Říkám: bajonet na
sadit jdi dobýt důstojnické šavle! škola pro vojáka, —
ne knihy! Ale nic toho nedělej, zvykneš taky bude
z tebe dobrý voják.
>Nu, nu, děťátko maminčino! Duši ještě před bitvou vy
pustí. Podržím čutoru,
pij!* Hošík spolkl několik kapek silné kořalky rozkašlal
se.
>Snad ohřeješ, fähnrichu! nepřítel? Čert ví, kde ještě
je konec!< Usedl vedle ležícího soudruha.
»Proč?< otázal tiše. Kolik let—?
K čertu, proč nám sem děti posílají?* zahučel vousů.« Starý důstojník hladil
hebounké tváře hochovy.
>Nic není!* chtěl zasmát mladíček, ale ještě za-
ohřestily zuby zuby. Ale najednou rozpacích zamlčel, zaklel, ale
jenom temný jakýsi rachot ozval zapadaje hlouběji hlou
.
>Proč nám sem mazlíčky posílají? Mám konejšit? Nu,
mlč už, spi!* Oba pláště hodil hocha. Zdálo mu, slyší zatajovaný vzlykot.
•Horečka, mladíku, jdeš poprvé boje.
»Eh, vzpomněl jsem si, nás doma děti mod
lívají Jeho hlas byl neobyčejně měkký, nebylo něm
úsměšku. Tváře zčerve
naly, oči zaslzely, ale konečně klestí rozhořelo plamenem. »Ty, fähnrichu, zdá mi, že
se třeseš?*
>Prokletá zima —!< slabě odpovídal hoch pokoušeje se
•o úsměv; zuby jektaly. Také jsem ji
jednou měl eh, ale tomu dávno. tmy krvavě zablyštěly postavené pušky, zavěšené
přilbice, země zabodnuta zaleskla pochva šavle
