>Nu, nu, maličký Přikrč blíže mně, ohřeješ se
o starého vojáka. Vstal proklínaje
a přiložil oheň hrstku suché trávy, klestí nějaké kleknuv
na zem foukal namahavč řežavý popel..
»Proč?< otázal tiše.
>Proč nám sem mazlíčky posílají? Mám konejšit? Nu,
mlč už, spi!* Oba pláště hodil hocha.
>Je tepleji? tak netřeseš.
>Snad ohřeješ, fähnrichu! nepřítel? Čert ví, kde ještě
je konec!< Usedl vedle ležícího soudruha. škole tak rozmazlí všechny.
Také starý kamarád ulehl, ale neusnul, naslouchal, jak to
kuře vedle dýše. Podržím čutoru,
pij!* Hošík spolkl několik kapek silné kořalky rozkašlal
se. Zdálo mu, slyší zatajovaný vzlykot.
»Jen lež!< —Zamhouřil oči, zimnice pomalu polevovala. Tváře zčerve
naly, oči zaslzely, ale konečně klestí rozhořelo plamenem.« Starý důstojník hladil
hebounké tváře hochovy. Styd se, jako osyka roztřásl!* Sám při
krýval hošíka pláštěm svolávaje kamsi všechny hromy Hoch
se neozýval, zimnice jím lomcovala.236 KAREL LEGER:
jeho boku, skrčil pod pláštěm mimovolně několik
okamžiků zatajil dech.
»Fähnrichu!« promluvil, >modlil jsi se?« Kdyby pohledl
hošíkovi tváře, uviděl temný ruměnec. Kolik let—?
K čertu, proč nám sem děti posílají?* zahučel vousů. Bylo ubohému,
jakoby jej obličej udeřil, cítil výsměch nedovedl bránit. Také jsem ji
jednou měl eh, ale tomu dávno. Chvilku bylo ticho, najednou starý
voják znovu pozvedl hlavu. »Ty, fähnrichu, zdá mi, že
se třeseš?*
>Prokletá zima —!< slabě odpovídal hoch pokoušeje se
•o úsměv; zuby jektaly.
•Horečka, mladíku, jdeš poprvé boje.
Třepetavý plamen rozhodil dokola trochu zarudlého
světla.
>Nu, nu, děťátko maminčino! Duši ještě před bitvou vy
pustí. Říkám: bajonet na
sadit jdi dobýt důstojnické šavle! škola pro vojáka, —
ne knihy! Ale nic toho nedělej, zvykneš taky bude
z tebe dobrý voják. Ale najednou rozpacích zamlčel, zaklel, ale
jenom temný jakýsi rachot ozval zapadaje hlouběji hlou
.
»Eh, vzpomněl jsem si, nás doma děti mod
lívají Jeho hlas byl neobyčejně měkký, nebylo něm
úsměšku.
>Nic není!* chtěl zasmát mladíček, ale ještě za-
ohřestily zuby zuby. Chceš rakije napít, kamaráde? Nu,
nu, nu! Třese se, všechno rozlil. »Vida, ničeho nesnese, dítě, dítě!* Zle rozlobil starý. tmy krvavě zablyštěly postavené pušky, zavěšené
přilbice, země zabodnuta zaleskla pochva šavle
