>Nu, nu, děťátko maminčino! Duši ještě před bitvou vy
pustí..« Starý důstojník hladil
hebounké tváře hochovy. Styd se, jako osyka roztřásl!* Sám při
krýval hošíka pláštěm svolávaje kamsi všechny hromy Hoch
se neozýval, zimnice jím lomcovala. Tváře zčerve
naly, oči zaslzely, ale konečně klestí rozhořelo plamenem. Bylo ubohému,
jakoby jej obličej udeřil, cítil výsměch nedovedl bránit.
»Eh, vzpomněl jsem si, nás doma děti mod
lívají Jeho hlas byl neobyčejně měkký, nebylo něm
úsměšku.
•Horečka, mladíku, jdeš poprvé boje.
»Fähnrichu!« promluvil, >modlil jsi se?« Kdyby pohledl
hošíkovi tváře, uviděl temný ruměnec. Vstal proklínaje
a přiložil oheň hrstku suché trávy, klestí nějaké kleknuv
na zem foukal namahavč řežavý popel.
Třepetavý plamen rozhodil dokola trochu zarudlého
světla.
»Proč?< otázal tiše. Podržím čutoru,
pij!* Hošík spolkl několik kapek silné kořalky rozkašlal
se.
>Snad ohřeješ, fähnrichu! nepřítel? Čert ví, kde ještě
je konec!< Usedl vedle ležícího soudruha. Chvilku bylo ticho, najednou starý
voják znovu pozvedl hlavu.
>Je tepleji? tak netřeseš.
»Jen lež!< —Zamhouřil oči, zimnice pomalu polevovala. »Vida, ničeho nesnese, dítě, dítě!* Zle rozlobil starý. Zdálo mu, slyší zatajovaný vzlykot.
>Nic není!* chtěl zasmát mladíček, ale ještě za-
ohřestily zuby zuby.
>Nu, nu, maličký Přikrč blíže mně, ohřeješ se
o starého vojáka. tmy krvavě zablyštěly postavené pušky, zavěšené
přilbice, země zabodnuta zaleskla pochva šavle. Také jsem ji
jednou měl eh, ale tomu dávno. Chceš rakije napít, kamaráde? Nu,
nu, nu! Třese se, všechno rozlil. Ale najednou rozpacích zamlčel, zaklel, ale
jenom temný jakýsi rachot ozval zapadaje hlouběji hlou
. škole tak rozmazlí všechny. Kolik let—?
K čertu, proč nám sem děti posílají?* zahučel vousů. »Ty, fähnrichu, zdá mi, že
se třeseš?*
>Prokletá zima —!< slabě odpovídal hoch pokoušeje se
•o úsměv; zuby jektaly.236 KAREL LEGER:
jeho boku, skrčil pod pláštěm mimovolně několik
okamžiků zatajil dech.
Také starý kamarád ulehl, ale neusnul, naslouchal, jak to
kuře vedle dýše.
>Proč nám sem mazlíčky posílají? Mám konejšit? Nu,
mlč už, spi!* Oba pláště hodil hocha. Říkám: bajonet na
sadit jdi dobýt důstojnické šavle! škola pro vojáka, —
ne knihy! Ale nic toho nedělej, zvykneš taky bude
z tebe dobrý voják