ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 241 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pod mezí doutnal oheň, mlha jej dusila, málokdy po­ pele vyšlehl modravý plamének, jiskra vyletěla. Hlavu měl ovázanou černým vlněným šátkem, ryšavé bradě probly- skovaly šediny, tváře potřísněny prachem potem byly plny vrásek jako kůra borová, husté obočí stále zachmuřeno — starý voják dětinství, zkušený poli, kolikrát medailí a milostí královou vyznamenaný. Jenom stráže přecházely. »Pojd sem, lehni tady vedle spi!« Odvalil kus dál dělaje mladičkému soudruhu místo na zvlhlé hrsti žita. Tváře jeho byly hladké, dívčí skorém, jenom po skráních zbyly cestičky potu začernalé prachem. Proužek dýmu rozplýval chladném vzduchu. Utlumil hlas, ale přece drsně zaskřípalo. Stáhl plášť, kterým při­ krýval, výše prsa. Kousek pole, jen malý cípek zelené meze, rozdupané, poválené obilí. Nebylo času pohodlí postarat, úplného soumraku celodenním pochodu rozložilo vojsko pu­ stých polích, vojáci popadali nedozrálého obilí, příkopů, hladoví usínali těžkým neklidným spánkem. slyšel jsi zamlžených širých polích těžký oddech tisíců, chvílemi kůň zaržal, ocel zazvonila. »Nesvlékej se, jen boty zuj, šátkem oviň hlavu pláštěm přikryj! Tak!< Hoch poslušně ulehl po . »Nech toho, nech! Kdož ví, není-li nepřítel nedaleko. Mladičký hoch, dítě ještě nebylo ani patnáct let, vojenské školy poslali ho bojiště. Důstojník zvedl hlavu, opřel loket. »Co tam tropíš? Proč nelehneš? Spi před svítáním jdeme dál —1< >Bylo zima, chtěl jsem přiložit oheň,« odpovídal tiše úsměvem rozpačitým hladounkých tvářích. Neodložil ještě přilbice, nepoměrně těžké veliké dětské hlavě jakoby zařezávala čela. Mladičký hoch, který skloněn nad ohněm rozhrabával doutnající popel, zprudka vymrštil.KAREL LEGER: DĚTI. >Fähnrich!« Hoch stál mlčky vztýčen, jenom modré oči otázkou obracely staršímu důstojníku. »Fähnrichl< zavolal. 235 Děti. Na hrsti vytrhaného žita odpočíval pruský důstojník ob­ lečen, zaprášen, blátem zastříkán, jak před nějakou chvílí došli. Čert aby vyznal hovořil starý drsným nějakým ná­ řečím pomořanským. Byla noc, hvězdičky zapadaly tmy, drobounce mžilo, mlhách utonula krajina, jen stromy řadou černaly, na nedalekém náspu přecházel stín