Zde hra vás bije sugestivní silou,
střed děje pevný šustem hrůzy ovát,
sen dávný splněn chvílí nahodilou:
král pekel dal pannou kopulovat!
však zamezení banálního žertu,
jejž truchlohra může probudit,
tón bledší barvy dán jest tomu čertu
a podložen měkký krasocit.
Do zítřka všichni přijdou rozumu!
JAN OPOLSKÝ.
♦
Kus >Čert Káčac Feerie šramot,
povětří mocné Nervů strašidlo
tu leze blízko kolem lidských samot,
že srdce bázni div nestydlo.
Čert zasmušile sedá ohoně
a rayon černý jeho mladá paní
si podmaňuje mlčky, hegemonně.
A pro pointu při posledním aktu,
když lože panny dábel vstupuje,
se čtyřech stran zhoubě kataraktů
hrst žhavé smoly jasně zaduje. .234 JAN OPOLSKÝ: NOVÉ MARIONETY.
Tak vnější tragika vnitřním želem snoubí,
kus dává množství themat pro dumu!
Hry příští nese plakát podloubí.
Pak válem souhra trudu sklání.
(My muži mámit dovedeme!
Co dělá knír paruka!)
Však jaký pohled, pakli vkročí?
mdlé voskovičky kola,
jak studně zejí prázdné oči
a slavně bílá mrtvola .
Náš principál zve toto drama
svou specielní oblastí,
když infant mizí horama,
tak jako kámen propasti.
.
Pak dceruška papa hluchý
do jedné bedny vhozeni;
pro milované neposluchy
už dobré znamení
