ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 244 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
uvádí? Se* stavena komise, aby vyhlédla stavební místo nevyhlédla (Družstve doufá, bude moci svolali nejdříve mimořádnou valnou hromadu ku jeho schválení; podobné zbožné přání bylo loňské také, zase doufám, příští bude zase); zřízení odborů moravských městech. Vidíš, nechce spát tobě zimnice nedá jak dlouho ještě ránu? Pojd, sedni blíže k ohni, přiložím, bude tepleji Shýbl se, hodil kus dřeva na oheň jiskry zasršely. Důstojníci padají, četaře odnesli laza­ retu, zítra, slyšíš? Zítra převezmeš velení, padnu. >Dobře střílejí, psi. (Příště dokončení. >Chceš-Ii, vezmi také můj plášť, nepotřebuji, zítra eh! Nu, co, hošíčku, myslíš, vojna žert? Napij se, nechceš? Itálii sklepů jsme dostali, sudy roz­ bili, vino teklo, brodili jsme něm kotníky, tak jak jsme pole přišli, posekaní, zkrvácení pili jsme, nebylo rozeznat jestli víno nebo krev Ale zítra tadyhle Pořád se vtírala neodbytná myšlenka. ty, kadet? Dnes teprve jsi přijel? přímo z Vídně, školy? Co, takové děti Ale což, zvykneš, potřebujeme tě. Tenhle žáček se škole nevydařil! >Nu, napij se, hochu. sa­ mého ohně ležel mladý hoch skrčen pod pláštěm, jenom dětské vyhublé tváře bylo vidět, zapadlé oči přivíraly, chvílemi roztřásla zima. Fil pak jsme utíkali, čertův hon! Vidíš, jak ještě dnes hoši leží schváceni? Nepřítel ani neutíkal, předběhli jsme — ale zítra, zítra zde bude někde Ukázal tmy mávnuv rukou. Hošík poslechl, studila jej vlhká zem, vztyčil se, nohou šikovatele usedl skoro řežavém popeli. Bezdůvodně, neboť argumenty, jimiž činnos_ svou obhajuje, svědčí spíš proti Družstvu než pro ně. Národní divadlo Brně. Takové dítě sla­ bounké svede? Myslíval vždycky, kadetních škol mají vycházet vydresírovaní žraví chrti, kteří míru rvou na cvičišti nováčky válce dáví nepřítele.238 OZVUKY PABŽRKY, sloužím císaři pánu, Itálii jsem byl zítra tadyhle pro­ letí. Uvidíš, vzpomeneš cítím kosti, Jak za- skřipne. Jednatelská zpráva podaná valné hro madě Družstva vyzněla tonem neobyčejně bojovným proti vytýkavýn zmínkám (pouhým poznámkám) >Rozhledech* některých morav ských listech uveřejněným. Přede­ včírem byli jsme dobrém úkrytu vysokým náspem, vy­ střelíme, kážu nabíjet, ale jak hoši zvedli ruce nabijáky, v tom okamžiku pétt nich projely koule tady zápěstí. tam klepeš, kadet Zasmál hlasité.) OzVuky paběrky. Jenže hm!< zadumal starý šikovatel