Tenhle žáček se
škole nevydařil!
>Nu, napij se, hochu. uvádí? Se*
stavena komise, aby vyhlédla stavební místo nevyhlédla (Družstve
doufá, bude moci svolali nejdříve mimořádnou valnou hromadu
ku jeho schválení; podobné zbožné přání bylo loňské také, zase
doufám, příští bude zase); zřízení odborů moravských městech.)
OzVuky paběrky. Přede
včírem byli jsme dobrém úkrytu vysokým náspem, vy
střelíme, kážu nabíjet, ale jak hoši zvedli ruce nabijáky,
v tom okamžiku pétt nich projely koule tady zápěstí. >Dobře střílejí, psi. Důstojníci padají, četaře odnesli laza
retu, zítra, slyšíš? Zítra převezmeš velení, padnu. sa
mého ohně ležel mladý hoch skrčen pod pláštěm, jenom
dětské vyhublé tváře bylo vidět, zapadlé oči přivíraly,
chvílemi roztřásla zima. Bezdůvodně, neboť argumenty, jimiž činnos_
svou obhajuje, svědčí spíš proti Družstvu než pro ně. Hošík poslechl, studila jej vlhká
zem, vztyčil se, nohou šikovatele usedl skoro řežavém
popeli. ty, kadet? Dnes teprve jsi přijel? přímo
z Vídně, školy? Co, takové děti Ale což, zvykneš,
potřebujeme tě. Takové dítě sla
bounké svede? Myslíval vždycky, kadetních škol
mají vycházet vydresírovaní žraví chrti, kteří míru rvou na
cvičišti nováčky válce dáví nepřítele. Vidíš, nechce spát tobě
zimnice nedá jak dlouho ještě ránu? Pojd, sedni blíže
k ohni, přiložím, bude tepleji Shýbl se, hodil kus dřeva
na oheň jiskry zasršely. Jednatelská zpráva podaná valné hro
madě Družstva vyzněla tonem neobyčejně bojovným proti vytýkavýn
zmínkám (pouhým poznámkám) >Rozhledech* některých morav
ských listech uveřejněným. (Příště dokončení.238 OZVUKY PABŽRKY,
sloužím císaři pánu, Itálii jsem byl zítra tadyhle pro
letí.
Národní divadlo Brně.
>Chceš-Ii, vezmi také můj plášť, nepotřebuji,
zítra eh! Nu, co, hošíčku, myslíš, vojna žert? Napij
se, nechceš? Itálii sklepů jsme dostali, sudy roz
bili, vino teklo, brodili jsme něm kotníky, tak jak
jsme pole přišli, posekaní, zkrvácení pili jsme, nebylo
rozeznat jestli víno nebo krev Ale zítra tadyhle Pořád
se vtírala neodbytná myšlenka. tam klepeš, kadet Zasmál hlasité. Uvidíš, vzpomeneš cítím kosti, Jak za-
skřipne.
Fil pak jsme utíkali, čertův hon! Vidíš, jak ještě dnes hoši
leží schváceni? Nepřítel ani neutíkal, předběhli jsme —
ale zítra, zítra zde bude někde Ukázal tmy mávnuv
rukou.
Jenže hm!< zadumal starý šikovatel
