Bezdůvodně, neboť argumenty, jimiž činnos_
svou obhajuje, svědčí spíš proti Družstvu než pro ně. >Dobře střílejí, psi. Vidíš, nechce spát tobě
zimnice nedá jak dlouho ještě ránu? Pojd, sedni blíže
k ohni, přiložím, bude tepleji Shýbl se, hodil kus dřeva
na oheň jiskry zasršely.
Jenže hm!< zadumal starý šikovatel. Tenhle žáček se
škole nevydařil!
>Nu, napij se, hochu.
Fil pak jsme utíkali, čertův hon! Vidíš, jak ještě dnes hoši
leží schváceni? Nepřítel ani neutíkal, předběhli jsme —
ale zítra, zítra zde bude někde Ukázal tmy mávnuv
rukou. Uvidíš, vzpomeneš cítím kosti, Jak za-
skřipne. Důstojníci padají, četaře odnesli laza
retu, zítra, slyšíš? Zítra převezmeš velení, padnu. Jednatelská zpráva podaná valné hro
madě Družstva vyzněla tonem neobyčejně bojovným proti vytýkavýn
zmínkám (pouhým poznámkám) >Rozhledech* některých morav
ských listech uveřejněným. Přede
včírem byli jsme dobrém úkrytu vysokým náspem, vy
střelíme, kážu nabíjet, ale jak hoši zvedli ruce nabijáky,
v tom okamžiku pétt nich projely koule tady zápěstí.
Národní divadlo Brně. uvádí? Se*
stavena komise, aby vyhlédla stavební místo nevyhlédla (Družstve
doufá, bude moci svolali nejdříve mimořádnou valnou hromadu
ku jeho schválení; podobné zbožné přání bylo loňské také, zase
doufám, příští bude zase); zřízení odborů moravských městech. tam klepeš, kadet Zasmál hlasité.
>Chceš-Ii, vezmi také můj plášť, nepotřebuji,
zítra eh! Nu, co, hošíčku, myslíš, vojna žert? Napij
se, nechceš? Itálii sklepů jsme dostali, sudy roz
bili, vino teklo, brodili jsme něm kotníky, tak jak
jsme pole přišli, posekaní, zkrvácení pili jsme, nebylo
rozeznat jestli víno nebo krev Ale zítra tadyhle Pořád
se vtírala neodbytná myšlenka.238 OZVUKY PABŽRKY,
sloužím císaři pánu, Itálii jsem byl zítra tadyhle pro
letí. Takové dítě sla
bounké svede? Myslíval vždycky, kadetních škol
mají vycházet vydresírovaní žraví chrti, kteří míru rvou na
cvičišti nováčky válce dáví nepřítele. Hošík poslechl, studila jej vlhká
zem, vztyčil se, nohou šikovatele usedl skoro řežavém
popeli. sa
mého ohně ležel mladý hoch skrčen pod pláštěm, jenom
dětské vyhublé tváře bylo vidět, zapadlé oči přivíraly,
chvílemi roztřásla zima. ty, kadet? Dnes teprve jsi přijel? přímo
z Vídně, školy? Co, takové děti Ale což, zvykneš,
potřebujeme tě. (Příště dokončení.)
OzVuky paběrky
