Rovněž nevím, čeho soudí na
nádherný rozkvět hudební kritiky české letech sedmdesátých
a osmdesátých.) však mám před sebou
•Národní Listy* dne 27.* (Autor naráží na
kritiku Dvořákova >Holoubka« >Bohemii« Dra Batky,
což jen přehlednosti doplňuji.226 hoffer:
charakter své discipliny povyšují vědu, která rozhoduje
o oprávněnosti hudebních forem (tedy theorie forma
listická), kterou třeba stavětí nad tvoření umělecké jako
soubor pravidel, jakýsi receptář pro ně. Žádný esthetik nezabrání, aby tvůrčí duch nějaké nové
formy nalezl pro své hudební projevy, nýbrž bude musit
s nimi počítati jako skutečnostmi. známkou předčasné ztmulosti od
poruje vší logice nejen dějin esthetiky, nýbrž věcí, řekne-li
se, jistý útvar jedině oprávněným (to jest: estheticky
možným). 22.
Autor rovněž rád generalisuje nesprávně. pn
•Seine Symphonien weisen keinen tieferen Gehalt c
und sind deshalb trotz ihrer glänzenden Instrumentierung. Zapomínají, nikdy esthe-
tikům, nýbrž tvůrčím duchům podařilo nalézti nové útvary,
které esthetika interpretovala, podle pokroku umění své prin
cipy poučky měníc. str. Žádný útvar není
jedině oprávněným, nýbrž jen dané době oprávněným vedle
jiných, které nejsou proti němu přímou nebo nepřímou re
akcí. Odporuje také nás pravdě, neboť máme útvar,
který >znamená zásadní pokrok moderní hudby dramatické,
poslední důsledek jejích nynějších tendencí* (O. Hostinský,
na uv. scénický melodram moderní. Oni zcela zapomněli,
že nejdříve musilo býti umění, umělecká díla, aby mohla
vzniknouti věda nich, esthetika. ledna 1897, jejichž feuilletonu
•Nové skladby Antonína Dvořáka* právě symfonických
básních Dvořákových napsal Boleška, »pokus od
vážný, ne-li dokonce nebezpečný* vyložil dávno před
Drem Batkou, naproti němuž ostatně mohu doložiti s
jiného německého kritika, Schmidta, který výrov
zprávě Petersovy bibliotéky rok 1900 před několika d
vydané článku >Die wichtigsten Erscheinungen in
Musik seit dem Tode Richard Wagners* str. Nevím, po-
dařil-li důkaz, kritika celá prohlásila •Rusalku*
za nejlepší dílo Dvořákovo. malé znalosti toho, nás hudební
kritice napsalo, svědčí věta: >Nikdo nevaroval Dvořáka před
nebezpečenstvím, jež hrozí, musil přijíti německý kritik
a ukázat naší kritice, kam Dvořák spěje. Toho všeho není si
autor patrně vědom, jinak nemohl hlásati takovou hudebně-
esthetickou metafysiku, níž formy hudební jsou nějakými
nedotknutelnými substancemi. 10) kterým zašel Fibich >ještě daleko za
metu, kterou sobě byl postavil Richard Wagner* (tamže,
str
