Žádný esthetik nezabrání, aby tvůrčí duch nějaké nové
formy nalezl pro své hudební projevy, nýbrž bude musit
s nimi počítati jako skutečnostmi. str. malé znalosti toho, nás hudební
kritice napsalo, svědčí věta: >Nikdo nevaroval Dvořáka před
nebezpečenstvím, jež hrozí, musil přijíti německý kritik
a ukázat naší kritice, kam Dvořák spěje.226 hoffer:
charakter své discipliny povyšují vědu, která rozhoduje
o oprávněnosti hudebních forem (tedy theorie forma
listická), kterou třeba stavětí nad tvoření umělecké jako
soubor pravidel, jakýsi receptář pro ně. Hostinský,
na uv. Zapomínají, nikdy esthe-
tikům, nýbrž tvůrčím duchům podařilo nalézti nové útvary,
které esthetika interpretovala, podle pokroku umění své prin
cipy poučky měníc. ledna 1897, jejichž feuilletonu
•Nové skladby Antonína Dvořáka* právě symfonických
básních Dvořákových napsal Boleška, »pokus od
vážný, ne-li dokonce nebezpečný* vyložil dávno před
Drem Batkou, naproti němuž ostatně mohu doložiti s
jiného německého kritika, Schmidta, který výrov
zprávě Petersovy bibliotéky rok 1900 před několika d
vydané článku >Die wichtigsten Erscheinungen in
Musik seit dem Tode Richard Wagners* str. Odporuje také nás pravdě, neboť máme útvar,
který >znamená zásadní pokrok moderní hudby dramatické,
poslední důsledek jejích nynějších tendencí* (O. Oni zcela zapomněli,
že nejdříve musilo býti umění, umělecká díla, aby mohla
vzniknouti věda nich, esthetika. pn
•Seine Symphonien weisen keinen tieferen Gehalt c
und sind deshalb trotz ihrer glänzenden Instrumentierung. Toho všeho není si
autor patrně vědom, jinak nemohl hlásati takovou hudebně-
esthetickou metafysiku, níž formy hudební jsou nějakými
nedotknutelnými substancemi. Rovněž nevím, čeho soudí na
nádherný rozkvět hudební kritiky české letech sedmdesátých
a osmdesátých. 22.) však mám před sebou
•Národní Listy* dne 27. scénický melodram moderní. Nevím, po-
dařil-li důkaz, kritika celá prohlásila •Rusalku*
za nejlepší dílo Dvořákovo. Žádný útvar není
jedině oprávněným, nýbrž jen dané době oprávněným vedle
jiných, které nejsou proti němu přímou nebo nepřímou re
akcí. 10) kterým zašel Fibich >ještě daleko za
metu, kterou sobě byl postavil Richard Wagner* (tamže,
str.* (Autor naráží na
kritiku Dvořákova >Holoubka« >Bohemii« Dra Batky,
což jen přehlednosti doplňuji. známkou předčasné ztmulosti od
poruje vší logice nejen dějin esthetiky, nýbrž věcí, řekne-li
se, jistý útvar jedině oprávněným (to jest: estheticky
možným).
Autor rovněž rád generalisuje nesprávně
