Zákony do
brovolném právu nápadnickém neměly valného úspěchu až
na Hannoversko, kde však motivy politické rozhodovaly spíše
než hospodářské. Vykládá obsah
novodobých německých zákonů právu nápadnickém, jež
děliti lze dvě skupiny: Zákony zakládající právu ná
padnickém, jež platí pouze pro statky, jichž vlastníci dobro
volně jim podrobili (zákony pro Oldenbursko, Bukovec,
obvod Bremský, Hannoversko, Braniborsko, Šlesvik-Holštýn
a v. Rakousku
říšský zákon dne 27. dalším vyslovuje spisovatel
své úsudky povaze svěřenství velkostatkářských, popisuje
instituci anglických kmenových statků rodinných sleduje
vznik rozvoj selského práva dědického, selských statků
dědičných práva nápadnického. podnět
zrušení zbývajících ještě starých dědických předpisů a
-ská zákonodárství (vyjímajíc Tyrolsko) pospíchala, aby
~xtu tomu ihned téhož aneb následujícího roku vyhověla. Zejména
jsou zásady zákona právu nápadnickém pro rentové a
osídlené statky Prusku 1896 zák. právu nápad
nickém Westfalsku 1898, jež autor podrobně oceňuje
a nichž nejdůležitějši jest výplata přiměřeně prospěch
přejímatele statku redukovaných podílů dědických umo-
řitelných rentách (ročních důchodech) místě kapitálu.
Závěr díla věnován jest právu nápadnickému Ra-
usku konečným všeobecným úsudkům.
Výplatou podílů rentách uplatňována jest zdravá
zásada agrárně politická, spoludědicům přináleží podíl
pouze výnosu statku, nikoliv jeho podstatě.), pak zákony ustanovující právo nápadnické, které
platí závazně pro všecky statky jistého druhu rozsahu
(zákon pro Lippe-Schaumburg, Brunšvik, Westfalsko, zákon
o rentových osídlených statcích Prusku). června 1868 79. Nápadník
ooludědic může však žádati státní rentovou banku, aby
tu převzala spoludědici kapitál vyplatila.DĚDICKÉ PRÁVO ZEMĚDĚLSTVÍ.
18
. 221
dělské politiky, jakým dílo jest, právě kompromisní stano
visko prospívá všestrannému poučení, jemuž hledisko
jednostranně poněkud mohlo brániti.
Fiedler vyličuje jmenovaném díle svém nejprve vše
obecné zásady vývoj práva dědického, týkajícího ma
jetku zemědělského vypisuje jeho vztah reformám so
ciálním, při čem přirozeně více než doktrínám radikálních
směrů sociálních přihlíží důležitému významu, jaký dědické
právo pro zemědělství chová. Autor spatřuje východiště úpravě moder
ního práva dědického pro statky selské nikoliv starších
zákonech dědičných statcích selských (platných Bavorsku,
Hessensku, Meklenbursku), kteréž setkaly nezdarem,
nýbrž právě vylíčené instituci práva nápadnického
