ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 219 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Levý opřel zed a velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase úlohu vyměnili. Ministranti rovněž vyhledali si příhodné posice. Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však nezvoní lid již před ním bije prsa. Pak dal znamení sedění počal oltáře kázati thema evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. místech, kde mluvil kněz k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe­ mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze jižní kraj. Je to podobno našim pontifikalkám. Při >Credu« farář odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Byl zahřát a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a uklidnil. Po půl hodině pokračováno mši. 213 biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl.. Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Pak odcházely. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že jsem sledoval pouze formu obsah. Nyní zpíval choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. chrámku zbylo jen ještě několik žen, ?ré tiše dokončovaly modlitbu.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Ukázal prvé části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil, jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře­ sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba a ještě vždy svém místě. Avšak řeč byla tak jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl bych dovedl většinu něm opakovati. Přiznávám se, jsem dobu nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné, nežli byl farář . Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem, zvláště při slovech >Umučen< atd. onen ubohý rzák lezl domů. Mezitím ministranti konají úlohu svou nejpohodlněji. Při tom neviděl jsem . Tři bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou nesly ven, kde vylily hrob. Jeden sedl stupních zády oltáři, druhý stupátko před mou stolicí. Nikdy bych byl ne­ věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti k takové zanícenosti. Jasný zvučný hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid naslouchal velmi pozorně. Konečně Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<, se zpívati závěrečnou píseň. Lid rázem jal vycházeti kostela., při nichž lid poklekal