Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého.
Po půl hodině pokračováno mši. Je
to podobno našim pontifikalkám. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Pak odcházely. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj., při nichž lid poklekal. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice.
Lid rázem jal vycházeti kostela.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili.. onen ubohý
rzák lezl domů. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu. Při tom neviděl jsem
.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně
