ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 219 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jeden sedl stupních zády oltáři, druhý stupátko před mou stolicí. onen ubohý rzák lezl domů. Při >Credu« farář odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Tři bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou nesly ven, kde vylily hrob. Lid rázem jal vycházeti kostela. Jasný zvučný hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid naslouchal velmi pozorně. Nikdy bych byl ne­ věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti k takové zanícenosti. Levý opřel zed a velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase úlohu vyměnili. Nyní zpíval choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Je to podobno našim pontifikalkám. Po půl hodině pokračováno mši., při nichž lid poklekal. Přiznávám se, jsem dobu nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné, nežli byl farář . Avšak řeč byla tak jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl bych dovedl většinu něm opakovati. Ministranti rovněž vyhledali si příhodné posice. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba a ještě vždy svém místě. Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí.. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem, zvláště při slovech >Umučen< atd. chrámku zbylo jen ještě několik žen, ?ré tiše dokončovaly modlitbu. Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však nezvoní lid již před ním bije prsa. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že jsem sledoval pouze formu obsah. Byl zahřát a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a uklidnil. 213 biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Pak odcházely. místech, kde mluvil kněz k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe­ mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze jižní kraj. Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Při tom neviděl jsem . Mezitím ministranti konají úlohu svou nejpohodlněji. Konečně Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<, se zpívati závěrečnou píseň. Ukázal prvé části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil, jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře­ sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Pak dal znamení sedění počal oltáře kázati thema evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI