Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili.
Po půl hodině pokračováno mši. Je
to podobno našim pontifikalkám.
Lid rázem jal vycházeti kostela. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Pak odcházely. onen ubohý
rzák lezl domů., při nichž lid poklekal. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Při tom neviděl jsem
. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa.. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj
