Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj. Je
to podobno našim pontifikalkám. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního., při nichž lid poklekal.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici.
Lid rázem jal vycházeti kostela.. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. onen ubohý
rzák lezl domů. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili. Pak odcházely. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Při tom neviděl jsem
.
Po půl hodině pokračováno mši.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti
