Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah..
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl.
Lid rázem jal vycházeti kostela.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. onen ubohý
rzák lezl domů. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili. Pak odcházely. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého.
Po půl hodině pokračováno mši. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Při tom neviděl jsem
. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář ., při nichž lid poklekal. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj. Je
to podobno našim pontifikalkám.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé
