ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 219 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však nezvoní lid již před ním bije prsa. Při tom neviděl jsem . Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Ministranti rovněž vyhledali si příhodné posice. onen ubohý rzák lezl domů. Avšak řeč byla tak jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl bych dovedl většinu něm opakovati. Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. chrámku zbylo jen ještě několik žen, ?ré tiše dokončovaly modlitbu.. Levý opřel zed a velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase úlohu vyměnili. Nikdy bych byl ne­ věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti k takové zanícenosti. Ukázal prvé části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil, jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře­ sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Pak dal znamení sedění počal oltáře kázati thema evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Jasný zvučný hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid naslouchal velmi pozorně. Jeden sedl stupních zády oltáři, druhý stupátko před mou stolicí., při nichž lid poklekal. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem, zvláště při slovech >Umučen< atd. Přiznávám se, jsem dobu nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné, nežli byl farář . Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba a ještě vždy svém místě.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Tři bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou nesly ven, kde vylily hrob. Při >Credu« farář odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Byl zahřát a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a uklidnil. Po půl hodině pokračováno mši. Lid rázem jal vycházeti kostela. Mezitím ministranti konají úlohu svou nejpohodlněji. 213 biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Pak odcházely. Konečně Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<, se zpívati závěrečnou píseň. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že jsem sledoval pouze formu obsah. Nyní zpíval choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Je to podobno našim pontifikalkám. místech, kde mluvil kněz k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe­ mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze jižní kraj