Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj. Je
to podobno našim pontifikalkám. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil.
Po půl hodině pokračováno mši. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl..
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Pak odcházely. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. onen ubohý
rzák lezl domů. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Při tom neviděl jsem
. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň.
Lid rázem jal vycházeti kostela., při nichž lid poklekal
