Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Je
to podobno našim pontifikalkám. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob.
Po půl hodině pokračováno mši. Pak odcházely. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu., při nichž lid poklekal. onen ubohý
rzák lezl domů. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici.
Lid rázem jal vycházeti kostela. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Při tom neviděl jsem
.. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa
