Je
to podobno našim pontifikalkám. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati.
Po půl hodině pokračováno mši., při nichž lid poklekal. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. onen ubohý
rzák lezl domů. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Pak odcházely..
Lid rázem jal vycházeti kostela. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Při tom neviděl jsem
