ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 219 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Lid rázem jal vycházeti kostela. Pak dal znamení sedění počal oltáře kázati thema evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Jeden sedl stupních zády oltáři, druhý stupátko před mou stolicí. Byl zahřát a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a uklidnil. Mezitím ministranti konají úlohu svou nejpohodlněji. 213 biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. chrámku zbylo jen ještě několik žen, ?ré tiše dokončovaly modlitbu. Při tom neviděl jsem . Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však nezvoní lid již před ním bije prsa. Ministranti rovněž vyhledali si příhodné posice., při nichž lid poklekal. Nyní zpíval choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Jasný zvučný hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid naslouchal velmi pozorně. Konečně Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<, se zpívati závěrečnou píseň. Je to podobno našim pontifikalkám. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem, zvláště při slovech >Umučen< atd. Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba a ještě vždy svém místě. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že jsem sledoval pouze formu obsah. Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na VAru recitativem jeden zpěváků sice celé.. Avšak řeč byla tak jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl bych dovedl většinu něm opakovati. Přiznávám se, jsem dobu nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné, nežli byl farář . Po půl hodině pokračováno mši. Nikdy bych byl ne­ věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti k takové zanícenosti. onen ubohý rzák lezl domů. Pak odcházely.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Levý opřel zed a velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase úlohu vyměnili. místech, kde mluvil kněz k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe­ mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze jižní kraj. Ukázal prvé části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil, jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře­ sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Tři bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou nesly ven, kde vylily hrob. Při >Credu« farář odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici