Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Při tom neviděl jsem
.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. onen ubohý
rzák lezl domů. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu.. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí., při nichž lid poklekal. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil.
Po půl hodině pokračováno mši.
Lid rázem jal vycházeti kostela. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Pak odcházely. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Je
to podobno našim pontifikalkám. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj