ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 219 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pak dal znamení sedění počal oltáře kázati thema evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Přiznávám se, jsem dobu nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné, nežli byl farář . Při tom neviděl jsem . Nikdy bych byl ne­ věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti k takové zanícenosti. Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však nezvoní lid již před ním bije prsa.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Lid rázem jal vycházeti kostela. Konečně Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<, se zpívati závěrečnou píseň. Tři bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou nesly ven, kde vylily hrob. Pak odcházely. Po půl hodině pokračováno mši., při nichž lid poklekal.. Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Nyní zpíval choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že jsem sledoval pouze formu obsah. Ukázal prvé části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil, jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře­ sťanským pro blaho vlastní duše bližního. Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem, zvláště při slovech >Umučen< atd. Mezitím ministranti konají úlohu svou nejpohodlněji. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba a ještě vždy svém místě. Jasný zvučný hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid naslouchal velmi pozorně. Byl zahřát a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a uklidnil. Je to podobno našim pontifikalkám. Jeden sedl stupních zády oltáři, druhý stupátko před mou stolicí. chrámku zbylo jen ještě několik žen, ?ré tiše dokončovaly modlitbu. Avšak řeč byla tak jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl bych dovedl většinu něm opakovati. 213 biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Při >Credu« farář odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. Levý opřel zed a velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase úlohu vyměnili. místech, kde mluvil kněz k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe­ mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze jižní kraj. onen ubohý rzák lezl domů. Ministranti rovněž vyhledali si příhodné posice