Při >Credu« farář
odpočinul, neboť zase ministrant podal stolici. 213
biretu, poručil ministrantovi, aby jej přinesl. Chvílemi tak poddával jsem tomuto dojmu, že
jsem sledoval pouze formu obsah. místech, kde mluvil kněz
k srdci lidu, zvyšoval hlas exaltace, prudkou vehe
mencí dorážel zvuk jeho sluch, knězi lidu zaleskly se
oči pláčem, nýbrž zanícením, jehož snad schopen pouze
jižní kraj.
Při evanděliu zpíval kněz způsob našich pašijí. Levý opřel zed a
velmi pohodlně díval pravého, dělá; pak zase
úlohu vyměnili.. Zpěv této části nesl místy vroucně chrámem,
zvláště při slovech >Umučen< atd. Byl zahřát
a zapocen, takže několik minut trvalo, nežli osušil a
uklidnil.
Po půl hodině pokračováno mši. Klečeli jenom tam, kde toho nezbytně třeba
a ještě vždy svém místě. chrámku zbylo jen ještě několik žen,
?ré tiše dokončovaly modlitbu. Tři
bo čtyry nabraly svěcené vody houby nebo rukou
nesly ven, kde vylily hrob. Pak
dal znamení sedění počal oltáře kázati thema
evandělia, jak pán Ježíš uzdravil hluchoněmého. Jasný zvučný
hlas kazatelův nabýval znenáhla vroucnosti, plynně tekoucí
věty úst vždy živěji vlnily chrámovým prostorem, lid
naslouchal velmi pozorně.SPLŽTA VRBANICE SLOVANSKOU MŠI. Ukázal prvé
části zázračnou působnost Kristovu druhé široce vyložil,
jak nynější lid hluchý němý duševně skutkům kře
sťanským pro blaho vlastní duše bližního.
Když kněz opakoval evandělium polohlasně, zpíval na
VAru recitativem jeden zpěváků sice celé. Mezitím ministranti
konají úlohu svou nejpohodlněji. Ministranti rovněž vyhledali
si příhodné posice. Je
to podobno našim pontifikalkám. Pak odcházely. Přiznávám se, jsem dobu
nikdy neslyšel lepšího kazatele stránce formové věcné,
nežli byl farář . Nyní zpíval
choř lid celé »Gloria«, při čemž kněz dvakráte smekl. onen ubohý
rzák lezl domů.
Pozdvihování děje jako nás, při přijímání však
nezvoní lid již před ním bije prsa. Konečně
Tznělo: »Jdite misa jestl* lid odpověděv >Hvala Bogu<,
se zpívati závěrečnou píseň. Nikdy bych byl ne
věřil, tento muž prostřední subtilné postavy možnost
mluviti takovou neochablou silou dovede vzrušiti
k takové zanícenosti. Jeden sedl stupních zády oltáři,
druhý stupátko před mou stolicí. Avšak řeč byla tak
jasna čista, jsem rozuměl každé téměř slovo byl
bych dovedl většinu něm opakovati., při nichž lid poklekal.
Lid rázem jal vycházeti kostela. Při tom neviděl jsem
