ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 218 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zavzněl zvonek. Zpě­ váci celý chrám povstav, zahlaholil něm tento zpěv, v němž velmi hlučně vynikli zvláště tenorové hlasy. Zpěv nese chrámem tak mohutně, záhy nervy tomu nezvyklé počínají pociťovati sílu jeho nastává mimoděčné rozčilení.< počal mši (asperges etc. Zapěv »Po- kropi mene gospodi atd.).212 dušek: mužů. Pohled presbyteria do kostela byl živě pestrý, ani barvách, jako sesku­ pení osob výraznosti tváří. Onen (kato­ lický) pohybuje vysokých kadencích tenorových a ostatní hlasy vpadají něho jako průvod. Zpěv sborový je vždy čtyřhlasý, střední hlasy samy hledají potřebný inter­ val; přes tuto neumělost přece soulad pěkný působivý. Postaviv kalich oltáři, obrátil pan farář věřícím přečetl jim úřední vyhlášku, načež ústně jal napomínati jménem představenstva církve, aby nikdo, kdo nemá své vinice, noci vsi nevycházel, okolo se netoulal dokonce škody sousedům nedělal. Když domluvil, nastal v kostele polohlasý hukot, nevím zda protestní pouze souhlas výklad slov duchovního, ale velmi mne pře­ kvapilo. Tento nevzdělaný lid příliš primitivní není divu, dává-li souhlas kostele jevo; také jsou po­ vahy vznětlivé prudké. Nerušilo to, zdálo to, jakoby nějaký andílek prováděl nevinné taškářství, skryt jsa obláčkem. Nelze prý říkati, dává Pán Bůh pro každého tedy každý smí vžiti, neboť platí tu, nesmí člověk krásti nesmí jinému činiti, čeho sám nepřeje. Ženské hlasy mizely, nebo snad ženy nepěly. Pak přii ministrant rákosovou lenošku ohýbaného dřeva post, ji stranu epištoly; divil jsem proč? Hned jsem vl poznal. »Sláva nebesi Bogu« zvonění všech zvonů hlaholilo kostelem, při čemž všichni povstali. Brzy nastalo utišení zavzněla vstupní modlitba »Gospodi pomiluj*, načež celý chrám roz­ hlaholil hlučným zpěvem. Farář usedl, poněvadž přišel oltáři. Ačkoli slovanský, přece velmi podstatně liší pravoslavného. Ostatně seděli jednotlivci na schodech vedoucích kůr zvonům. Na prostranném kůru zaujali místo zpěváci, nichž mladší skupina pravé straně měla velký kancionál, něhož po celou bohoslužbu zpívala. Vždy začne tenor, vpadne bas ním baryton dr tenor: tak při každé nové větě nebo sloce. Dva ministranti bez komží kropěnkou vyšli, nimi pan farář pouze albě štole. Tento libuje si sopránech basech, kterýmžto zvláště široká působnost vyměřena, neboť všichni knězi zpívají basem. Byl ten klouček opravdu hezounký, usměvavý. Pak začala mše