ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 218 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nelze prý říkati, dává Pán Bůh pro každého tedy každý smí vžiti, neboť platí tu, nesmí člověk krásti nesmí jinému činiti, čeho sám nepřeje. Když domluvil, nastal v kostele polohlasý hukot, nevím zda protestní pouze souhlas výklad slov duchovního, ale velmi mne pře­ kvapilo.212 dušek: mužů. Onen (kato­ lický) pohybuje vysokých kadencích tenorových a ostatní hlasy vpadají něho jako průvod. Dva ministranti bez komží kropěnkou vyšli, nimi pan farář pouze albě štole. Ačkoli slovanský, přece velmi podstatně liší pravoslavného. Pak přii ministrant rákosovou lenošku ohýbaného dřeva post, ji stranu epištoly; divil jsem proč? Hned jsem vl poznal. Tento libuje si sopránech basech, kterýmžto zvláště široká působnost vyměřena, neboť všichni knězi zpívají basem.< počal mši (asperges etc. Zapěv »Po- kropi mene gospodi atd. Zpěv nese chrámem tak mohutně, záhy nervy tomu nezvyklé počínají pociťovati sílu jeho nastává mimoděčné rozčilení. Farář usedl, poněvadž přišel oltáři. Zpě­ váci celý chrám povstav, zahlaholil něm tento zpěv, v němž velmi hlučně vynikli zvláště tenorové hlasy. Byl ten klouček opravdu hezounký, usměvavý. Pohled presbyteria do kostela byl živě pestrý, ani barvách, jako sesku­ pení osob výraznosti tváří. Ženské hlasy mizely, nebo snad ženy nepěly. Nerušilo to, zdálo to, jakoby nějaký andílek prováděl nevinné taškářství, skryt jsa obláčkem. Brzy nastalo utišení zavzněla vstupní modlitba »Gospodi pomiluj*, načež celý chrám roz­ hlaholil hlučným zpěvem. Pak začala mše. Tento nevzdělaný lid příliš primitivní není divu, dává-li souhlas kostele jevo; také jsou po­ vahy vznětlivé prudké. Postaviv kalich oltáři, obrátil pan farář věřícím přečetl jim úřední vyhlášku, načež ústně jal napomínati jménem představenstva církve, aby nikdo, kdo nemá své vinice, noci vsi nevycházel, okolo se netoulal dokonce škody sousedům nedělal. Vždy začne tenor, vpadne bas ním baryton dr tenor: tak při každé nové větě nebo sloce. Zavzněl zvonek. Ostatně seděli jednotlivci na schodech vedoucích kůr zvonům. Na prostranném kůru zaujali místo zpěváci, nichž mladší skupina pravé straně měla velký kancionál, něhož po celou bohoslužbu zpívala. »Sláva nebesi Bogu« zvonění všech zvonů hlaholilo kostelem, při čemž všichni povstali.). Zpěv sborový je vždy čtyřhlasý, střední hlasy samy hledají potřebný inter­ val; přes tuto neumělost přece soulad pěkný působivý