ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 218 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Nerušilo to, zdálo to, jakoby nějaký andílek prováděl nevinné taškářství, skryt jsa obláčkem.).212 dušek: mužů. Tento nevzdělaný lid příliš primitivní není divu, dává-li souhlas kostele jevo; také jsou po­ vahy vznětlivé prudké. Na prostranném kůru zaujali místo zpěváci, nichž mladší skupina pravé straně měla velký kancionál, něhož po celou bohoslužbu zpívala. Ženské hlasy mizely, nebo snad ženy nepěly. Pak přii ministrant rákosovou lenošku ohýbaného dřeva post, ji stranu epištoly; divil jsem proč? Hned jsem vl poznal. Vždy začne tenor, vpadne bas ním baryton dr tenor: tak při každé nové větě nebo sloce. Zapěv »Po- kropi mene gospodi atd. Farář usedl, poněvadž přišel oltáři. Pohled presbyteria do kostela byl živě pestrý, ani barvách, jako sesku­ pení osob výraznosti tváří. Zpě­ váci celý chrám povstav, zahlaholil něm tento zpěv, v němž velmi hlučně vynikli zvláště tenorové hlasy. »Sláva nebesi Bogu« zvonění všech zvonů hlaholilo kostelem, při čemž všichni povstali. Zpěv sborový je vždy čtyřhlasý, střední hlasy samy hledají potřebný inter­ val; přes tuto neumělost přece soulad pěkný působivý. Tento libuje si sopránech basech, kterýmžto zvláště široká působnost vyměřena, neboť všichni knězi zpívají basem. Ostatně seděli jednotlivci na schodech vedoucích kůr zvonům. Postaviv kalich oltáři, obrátil pan farář věřícím přečetl jim úřední vyhlášku, načež ústně jal napomínati jménem představenstva církve, aby nikdo, kdo nemá své vinice, noci vsi nevycházel, okolo se netoulal dokonce škody sousedům nedělal. Brzy nastalo utišení zavzněla vstupní modlitba »Gospodi pomiluj*, načež celý chrám roz­ hlaholil hlučným zpěvem. Byl ten klouček opravdu hezounký, usměvavý. Nelze prý říkati, dává Pán Bůh pro každého tedy každý smí vžiti, neboť platí tu, nesmí člověk krásti nesmí jinému činiti, čeho sám nepřeje. Ačkoli slovanský, přece velmi podstatně liší pravoslavného. Zpěv nese chrámem tak mohutně, záhy nervy tomu nezvyklé počínají pociťovati sílu jeho nastává mimoděčné rozčilení.< počal mši (asperges etc. Pak začala mše. Onen (kato­ lický) pohybuje vysokých kadencích tenorových a ostatní hlasy vpadají něho jako průvod. Když domluvil, nastal v kostele polohlasý hukot, nevím zda protestní pouze souhlas výklad slov duchovního, ale velmi mne pře­ kvapilo. Zavzněl zvonek. Dva ministranti bez komží kropěnkou vyšli, nimi pan farář pouze albě štole