»Sláva nebesi Bogu« zvonění všech zvonů
hlaholilo kostelem, při čemž všichni povstali. Tento libuje
si sopránech basech, kterýmžto zvláště široká působnost
vyměřena, neboť všichni knězi zpívají basem.212 dušek:
mužů.). Onen (kato
lický) pohybuje vysokých kadencích tenorových a
ostatní hlasy vpadají něho jako průvod. Když domluvil, nastal
v kostele polohlasý hukot, nevím zda protestní pouze
souhlas výklad slov duchovního, ale velmi mne pře
kvapilo. Ostatně seděli jednotlivci na
schodech vedoucích kůr zvonům. Zapěv »Po-
kropi mene gospodi atd. Farář usedl, poněvadž přišel oltáři. Nerušilo to, zdálo to, jakoby nějaký andílek
prováděl nevinné taškářství, skryt jsa obláčkem. Dva ministranti bez komží kropěnkou
vyšli, nimi pan farář pouze albě štole. Zpěv nese chrámem tak
mohutně, záhy nervy tomu nezvyklé počínají pociťovati
sílu jeho nastává mimoděčné rozčilení.
Pak začala mše.
Vždy začne tenor, vpadne bas ním baryton dr
tenor: tak při každé nové větě nebo sloce. Tento nevzdělaný lid příliš primitivní není
divu, dává-li souhlas kostele jevo; také jsou po
vahy vznětlivé prudké. Postaviv kalich oltáři, obrátil pan
farář věřícím přečetl jim úřední vyhlášku, načež ústně
jal napomínati jménem představenstva církve, aby
nikdo, kdo nemá své vinice, noci vsi nevycházel, okolo
se netoulal dokonce škody sousedům nedělal. Ačkoli slovanský,
přece velmi podstatně liší pravoslavného. Zpě
váci celý chrám povstav, zahlaholil něm tento zpěv,
v němž velmi hlučně vynikli zvláště tenorové hlasy. Zpěv sborový je
vždy čtyřhlasý, střední hlasy samy hledají potřebný inter
val; přes tuto neumělost přece soulad pěkný působivý.
Zavzněl zvonek. Byl ten
klouček opravdu hezounký, usměvavý. Pak přii
ministrant rákosovou lenošku ohýbaného dřeva post,
ji stranu epištoly; divil jsem proč? Hned jsem vl
poznal. Nelze prý
říkati, dává Pán Bůh pro každého tedy každý
smí vžiti, neboť platí tu, nesmí člověk krásti nesmí
jinému činiti, čeho sám nepřeje. Brzy nastalo utišení zavzněla
vstupní modlitba »Gospodi pomiluj*, načež celý chrám roz
hlaholil hlučným zpěvem.
Na prostranném kůru zaujali místo zpěváci, nichž
mladší skupina pravé straně měla velký kancionál, něhož
po celou bohoslužbu zpívala.< počal mši (asperges etc. Ženské
hlasy mizely, nebo snad ženy nepěly. Pohled presbyteria
do kostela byl živě pestrý, ani barvách, jako sesku
pení osob výraznosti tváří
