ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 218 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pak začala mše.< počal mši (asperges etc. Tento libuje si sopránech basech, kterýmžto zvláště široká působnost vyměřena, neboť všichni knězi zpívají basem. Ostatně seděli jednotlivci na schodech vedoucích kůr zvonům. Pohled presbyteria do kostela byl živě pestrý, ani barvách, jako sesku­ pení osob výraznosti tváří. Vždy začne tenor, vpadne bas ním baryton dr tenor: tak při každé nové větě nebo sloce. Když domluvil, nastal v kostele polohlasý hukot, nevím zda protestní pouze souhlas výklad slov duchovního, ale velmi mne pře­ kvapilo. Brzy nastalo utišení zavzněla vstupní modlitba »Gospodi pomiluj*, načež celý chrám roz­ hlaholil hlučným zpěvem. Zapěv »Po- kropi mene gospodi atd. Zpěv sborový je vždy čtyřhlasý, střední hlasy samy hledají potřebný inter­ val; přes tuto neumělost přece soulad pěkný působivý. Pak přii ministrant rákosovou lenošku ohýbaného dřeva post, ji stranu epištoly; divil jsem proč? Hned jsem vl poznal. Zpě­ váci celý chrám povstav, zahlaholil něm tento zpěv, v němž velmi hlučně vynikli zvláště tenorové hlasy. Ačkoli slovanský, přece velmi podstatně liší pravoslavného. Byl ten klouček opravdu hezounký, usměvavý. Farář usedl, poněvadž přišel oltáři. Tento nevzdělaný lid příliš primitivní není divu, dává-li souhlas kostele jevo; také jsou po­ vahy vznětlivé prudké. Dva ministranti bez komží kropěnkou vyšli, nimi pan farář pouze albě štole. Na prostranném kůru zaujali místo zpěváci, nichž mladší skupina pravé straně měla velký kancionál, něhož po celou bohoslužbu zpívala. Zavzněl zvonek. Nelze prý říkati, dává Pán Bůh pro každého tedy každý smí vžiti, neboť platí tu, nesmí člověk krásti nesmí jinému činiti, čeho sám nepřeje. Ženské hlasy mizely, nebo snad ženy nepěly. Zpěv nese chrámem tak mohutně, záhy nervy tomu nezvyklé počínají pociťovati sílu jeho nastává mimoděčné rozčilení. Postaviv kalich oltáři, obrátil pan farář věřícím přečetl jim úřední vyhlášku, načež ústně jal napomínati jménem představenstva církve, aby nikdo, kdo nemá své vinice, noci vsi nevycházel, okolo se netoulal dokonce škody sousedům nedělal. »Sláva nebesi Bogu« zvonění všech zvonů hlaholilo kostelem, při čemž všichni povstali. Onen (kato­ lický) pohybuje vysokých kadencích tenorových a ostatní hlasy vpadají něho jako průvod.212 dušek: mužů.). Nerušilo to, zdálo to, jakoby nějaký andílek prováděl nevinné taškářství, skryt jsa obláčkem