Písničky hajného kuchtíka jednání
(zvláště zakončení >motivu« hajného), písničky Ježibabiny
v jednání (vytrhni cupy, cupy) kuplet lesních žínek
ve jednání takový trojlístek triviálních národních písní,
že ztěží věříme, napsal Dvořák. >Rusalkou* Dvořák nejlépe dokázal, nemá
matické invence, snaze dramatičnosti drží vzoru
ho škodu své originality.
/sohlavců* (motiv Rusalčin), »Libuše« (»sám vyprávěls
-věsti neznámé*), ^Nibelungů* jednání motiv vod-
.DVOŘÁKOVA »RUSALKA*. Dvořák umělec čistě samo-
rostlý, originelní, přece >Rusalka* není originelní. jeho absolutně hu
debním talentem souvisí konečně nejnepříjemnější stránka
*Rusalky«, její neoriginelnost. Tolik sentimentality vane plačtivého jejího mo
tivu dřevěných nástrojích, tak málo humoru života je
v vmícháno, činí dojem nějaké plačtivé historie, ne
České pohádky, kypící bujnou fantasií životným humorem. Dvořák bez ostychu nejdrama
tičtějšího vodníkova monologu jednání, kde celá tra-
•gika láme, učiní národní píseň dvou slohách. Zde vidíme Dvořáka
na jeho vlastní půdě, kde stojí pevně.
>Rusalka« není hudebním dramatem, jako jím nebyly
dřívější opery Dvořákovy.
Národní píseň dramaticky dramatu nepřípustná,
k znárodnění dramatu nevede, hudebně pak velice svádí
k triviálnosti.
Hudební drama žádá celkovou karakteristiku dle nálady
libreta. Zmíním jen překrásném užití
smyčců mezi slohami Rusalčiny písně měsíčku, kde vše se
leskne stříbrem měsíce hladiny vodní. >Rusalka* pohádka, hudba Dvořákova není však
pohádková. dramatické pravdě, abych užil slov
Smetanových, ani nemluvím.
Humperdineková >Perníková chaloupka* mohla být Dvořá
kovi vzorem, žádáme pohádkového hudebního dramatu. 207
jako uskutečnění ideálu Smetanova, jenž němu spěl dekla-
mací Libuše* ^Tajemství*. Ještě hůře zní vídeňský
valčík melodií obligátním violoncellu při’ druhé sloce
zaklínání Ježibabina nebo srdcervoucí melodie při příchodu
prince Rusalky jednání, jež hodila snad do
>Troubadoura« nebo stejně italského »Andrea Crini*, však
do české pohádky. Dvořák
studuje zpěvohry, pro hudbu však zapomíná drama, zalíbí
se některé myšlenky nevědomky přejímá situací
svého díla. Nemohu zde dávat příklady,
é fráse hudební ^Dalibora* (>máš-li mne ráda, zjev mi
»a letní noc nepoví«; >do smrti třeba mne ulíbej*).
Hudebně vyniká >Rusalka« svou instrumentací, ale ta
je absolutně hudební. Protože však nemůžeme připustit
jiný útvar zpěvohry než hudební drama, jest >Rusalka« již
v celkové intenci dílo chybné, špatné
