^Rusalka* té
věci velmi nečeská, nenárodní. prvém
místě jde deklamaci prosodicky správnou.vykonalo umění již skoro let před ním, kdy 151etý Mendels-
sohn napsal své ouvertuře >Snu noci svatojanské* kla
sický svůj tanec vil. méně můžeme žádat od
skladatele národního, než aby aspoň respektoval náš jazyk. Tanec lesních žen »Rusalce* hrubé
porušení citu pro pokrok umění. Jedině
kuchtíkovo »náš princ těžce stůně, převelice* pěkně de
klamováno, bohužel jen jako zrcadlo, němž odrážejí
chyby tím ostřeji.
Hudební drama žádá správnou deklamaci. »Rusalka* zdá být česká svými národními písněmi. jeho utrpení, když nás vybojoval
uznání pro pravý sloh národní, opírající řeč <
rodní píseň, přichází Dvořák ^Rusalkou* postaví se
kde jsme byli před lety. Špatně deklamovanému zpěvu
nelze rozumět, což hrubé porušení rovnováhy mezi hudbou
a básnickým slovem, hrubý přestupek ptoti samé podstatě
hudebního dramatu.
O tom však stačí uvést slova Smetanova 1864: »napodo-
bením melodického spádu rhytmu našich lidových písní
nevytvoří žádný národní sloh, nanejvýš slabé napodobení
písní těch samotných, dramatické pravdě ani nemluvě*. »Rusalka* deklamována velmi špatně. (Dvořák deklamuje všechna tři slova
úplně stejně, melodicky rhytmicky.
Slova »bílá moje lani* budou dlouho nejhroznějším mon-
strem svého druhu.
Smetana bojoval proti národní písni tak zvanému národ
nímu jich rázu celý svůj život, boji tom nejvíce trpěl,
toť jeho tragika. ZDENĚK NEJEDLÝ:
.
Přízvuk klade Dvořák dle potřeby kteroukoli slabiku slova,
samohlásky zkracuje prodlužuje podle své myšlenky hudební. chcete víc, blouznil’
o pokroku? Fibich, pravý nástupce Smetanův, postavil _
v >Ncvěstě Messinské* dílo, jež musí každý, tedy Dvo?
respektovat jako vzor našeho národního slohu dramat’*1"
.
Hudební drama žádá pro sebe národní ráz, jenž neodlu-
čitelně spjat požadavkem deklamačním.) Deklamace hudebního
dramatu žádá však mnohem víc než správnost prosodickou. Žádá drama-
tičnost národovost dramatu.
Dvořákovi ušel často prostý přízvuk větný: slovech >pro
všechen sluch lidský němá zůstaneš* akcentuje chybně *zů-
staneš* místo >něma«; slovích ^povídej, mužíčku, povídej*
deklamováno chybně »mužíčku* cantabilem, kdežto slova
>a plna lásky* pronesena jsou suchým recitativem.206 DR.
Nečesky deklamované slovo zpěvohře nás musí stejně
urážet, jako kdyby činohře herec říkal >bílá< krátkým
a »lani* dlouhým (pro stručnost přidržuji tohoto pří
kladu)
