313, 328 j.204 PROF. zde jest plodnost něčím vznešeným a
u ženy přímo ctností; »milovali se, aby byli zdrávi, silr ’
plodní* (289); »ach, oni nemají lásky! kdyby měli, vše
bylo oplodněno, vše pučelo vítězilo pod sluncer
(302, pod. >Ona zosobňova
. Naproti
tomu strany dělnictva kolektivista Bonnaire, anarchista
Lange, Morfain, dělník žijící jen své práci, Ragu, dělník zhý
ralý, pohrdající prací, toužící zahálce, pak dělník prací
otupělý, degradovaný, atd. tomu druží typy ženy od
dané, milující, obětovné, veselé, dobrácké, hašteřivé, rozmařilé,
resignované. Jordán, churavý,
slaboučký človíček, držící pohromadě pouze svou vůlí, je
zosobněním myšlenkové energie, vědeckého úsilí, směřujícího
k naprostému ovládnutí elektrické síly prospěch lidstva,
poněvadž, dle mínění Jordánová, rozluštění sociálních pro
blémů provede jenom pomocí vymožeností vědy Vlast
ním středem vzpružinou celého děje Lukáš. Proto pokud žena ploditelka bt
trpěti, svět nebude spasen, Zosina symbolem této žei
zprvu uhnětené, pak milující plodné. Vůdčí hvězdou mu
práce, slova přítele jeho Jordana jsou přímo její apotheosou:
»Jakým obdivuhodným regulátorem jest práce! Chci, aby
bylo založeno konečně náboženství práce, hosanna
práci spasitelce, jediné pravdě, zdraví, svrchovanému míru!*
(196).). Avšak práce sama spáse nestačí, jest třeba lásky,
ovšem lásky smyslu romantickém, nebo dokonce fri-
volním, nýbrž lásky plodné, splývá Práce úzce evan
geliem Plodnosti. Jeho refor
mační, apoštolský úkol rozbřeskne mysli rázem, za
bezesné noci, přečtení brožurky >Solidaritě*, kdy ho
rečném polosnu slyší volatí hlasy ujařmeného dělnictva a
uvědomí poslání své »jiti pomoc bídným znovuzříditi
trochu spravedlnosti světě* (129). sýkora:
stávající společnost rozrušený, docházející státní stroj, a
řídě zásadou »laissez faire, laissez aller*, chce míti jen
svůj klid, druhý typ svědomitého soudce, který však ztrácí
víru spravedlnost zmírající společnosti, nim druží se
setník Joliivet, spoléhající »armádu, která bdí nedopustí,
aby darebové triumfovali*; dále abbé Marie, představitel
rigorosního, dogmatického katolicismu, jeho věčný soupeř
v debatách, atheistický učitel Hermelíne, »stejně formalistický
a autoritářský, svém mechanickém náboženství pokroku,
uskutečněném mocí zákonů vojensky* (179), svojí >demo-
kracií osvobozenou pokutami, znovu odsouzenou nucené
práci, dekretující štěstí rákoskou učitele* (180).
Z tohoto hemživého zástupu Ční vysoko dvě postavy
apoštolů evangelia práce: Lukáše Jordana
