Kromě toho však
. Zisk jednotného jazyka spi
sovného plynoucí blahodárné činnosti velikého Konstantina
a Methodia svaté paměti ušel Slovanstvu již před tisíci lety
a dnes nedá absolutně obnoviti, neboť církevní jazyk
dnešní zrovna tak jazykem mrtvým jako latina.
— Dalmácii mnoho biskupství, obracím řeč jinam. zrovna tak neleží význam pro mohutnost
Slovanstva pravoslavné církvi.
Sám jsem toho náhledu, toto stanovisko úplně
mylné, tím pochybenější, čím zastaralejší názor, vůbec
jakákoli církev může mezi sebou sbližovati národy příbuzné
i cizí. Každá církev založena mimo snahy národa, když
původně vyplynula určitých sociálních poměrů některé
doby jistého národa př. Redaktoři nejsou sice sami pravoslavní, avšak hlásají,
že pravoslaví spása Slovanstva. Odtud plyne také
větší náklonnost pana Holečka Srbům nežli Chorvatům.
— Mnoho, avšak proto, původně byl bh’
v každé velké obci pak Dalmácie posud tak b
komunikace, biřmování výkony biskupské nr
možno ani plniti, kdyby nebylo tolik těchto hodnostů
S tím ovšem opravdu jest spokojiti každému, . vytloukáti víry politický kapitál,
jest mém soudu prostě zavržitelno. Protestantismus
— tato nejnárodnější forma církevní rozličných zemích —
nezpůsobil důležité proměny jako instituce církevní, nýbrž
protestace proti stávajícím poměrům náboženským, společen
ským politickým něho nutně plynoucí byla počátkem
nových útvarů.181 DUŠEK:
a Madary.
je nápadno, Dalmácii arcibiskup sedm bisk. Proto ne
měla otázka tato zbytečně býti přetřásána zvláště tam,
kde způsobuje trpkost nevůli. Nechť, kdo cítí toho potřebu,
dá pravoslavnou víru spasí svou duši věři vůbec
něčemu takovému ostatní duše spasí Bůh když budou
v jiné církevní instituci.
katolických vedle pravoslavného.
Rozdíl mezi oběma větvema většinou náboženský —
Chorvát jako katolík nevrazí Srba jako pravoslavného. Pro toto spojení zvláště Dalmácii jeví málo
dobré vůle jest toho opravdu upřímně litovati. rozličné církve protestantské. Kdo byl Rusi měl
příležitost poznati tuto církevní instituci blízka, kdo zá
roveň studoval nejen zprávy cizí, nýbrž ruské se
známil jejími dějinami, ten nikdy neodváží tvrditi,
že spása Slovanstva..
Tím přešli jsme svém hovoru otázku církevní.
Ona sleduje svůj směr, hledí své extense bez ohledu ná
rodní hranici, hledí své moci kdyby tím národ uváděn byl
k společenskému nebo národnímu úpadku.
Tu jsem vysvětlil zvláštní směr >Národních Listů« této
otázce
