ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 194 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Sám jsem toho náhledu, toto stanovisko úplně mylné, tím pochybenější, čím zastaralejší názor, vůbec jakákoli církev může mezi sebou sbližovati národy příbuzné i cizí. Každá církev založena mimo snahy národa, když původně vyplynula určitých sociálních poměrů některé doby jistého národa př. zrovna tak neleží význam pro mohutnost Slovanstva pravoslavné církvi.181 DUŠEK: a Madary. Protestantismus — tato nejnárodnější forma církevní rozličných zemích — nezpůsobil důležité proměny jako instituce církevní, nýbrž protestace proti stávajícím poměrům náboženským, společen­ ským politickým něho nutně plynoucí byla počátkem nových útvarů. vytloukáti víry politický kapitál, jest mém soudu prostě zavržitelno. katolických vedle pravoslavného. rozličné církve protestantské. — Mnoho, avšak proto, původně byl bh’ v každé velké obci pak Dalmácie posud tak b komunikace, biřmování výkony biskupské nr možno ani plniti, kdyby nebylo tolik těchto hodnostů S tím ovšem opravdu jest spokojiti každému, . — Dalmácii mnoho biskupství, obracím řeč jinam. Nechť, kdo cítí toho potřebu, dá pravoslavnou víru spasí svou duši věři vůbec něčemu takovému ostatní duše spasí Bůh když budou v jiné církevní instituci. Odtud plyne také větší náklonnost pana Holečka Srbům nežli Chorvatům. je nápadno, Dalmácii arcibiskup sedm bisk. Tu jsem vysvětlil zvláštní směr >Národních Listů« této otázce. Zisk jednotného jazyka spi­ sovného plynoucí blahodárné činnosti velikého Konstantina a Methodia svaté paměti ušel Slovanstvu již před tisíci lety a dnes nedá absolutně obnoviti, neboť církevní jazyk dnešní zrovna tak jazykem mrtvým jako latina.. Kromě toho však . Pro toto spojení zvláště Dalmácii jeví málo dobré vůle jest toho opravdu upřímně litovati. Kdo byl Rusi měl příležitost poznati tuto církevní instituci blízka, kdo zá­ roveň studoval nejen zprávy cizí, nýbrž ruské se­ známil jejími dějinami, ten nikdy neodváží tvrditi, že spása Slovanstva. Tím přešli jsme svém hovoru otázku církevní. Ona sleduje svůj směr, hledí své extense bez ohledu ná­ rodní hranici, hledí své moci kdyby tím národ uváděn byl k společenskému nebo národnímu úpadku. Redaktoři nejsou sice sami pravoslavní, avšak hlásají, že pravoslaví spása Slovanstva. Rozdíl mezi oběma větvema většinou náboženský — Chorvát jako katolík nevrazí Srba jako pravoslavného. Proto ne­ měla otázka tato zbytečně býti přetřásána zvláště tam, kde způsobuje trpkost nevůli