ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 193 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Když jsme ptali přívozníka, bývá-li také bouře borou vyvolaná, tvrdil, bývá velmi hrozná, protože prý nemá odtud voda odtoku! Byl sice bývalý ná­ mořník, který někdy sloužil ostrově Visu, avšak patrně již nepamatoval onen hrozný rej vln, jaký způsobuje bóra nebo scirocco, když zprudka začnou foukati vln. Tam, kde vesnice Vrbanice, byl kdysi přístav Sa- loňský jistě velmi bezpečný. Pan farář, muž asi čtyřiceti let, nrostřední postavy mírného pohledu, chtěl nás’ hostiti a yž jsme poděkovali, dal nám připraviti alespoň limonádu. Farní stavení čtyřhranné do poschodí stavěno vypadá svém okolí pevné zá­ možné. Většina kou­ řila krátkých dýmek. Ptal nás, psal pan Holeček, nastal takový pokoj listech chorvatských, při čemž podotkl, Čechové bec straní Srbům. Násep chráněn před borou silnou zdí zvýší muže. Někteří nás pozdravovali: Chválen Jsus! Bylo půl osmé, když jsme přišli kostelu obklope­ nému hřbitůvkem. Tento způsob besed jest Splětu velmi oblíben. Vysvětlil jsem mu, tomu není tak, my jistě stejně lneme oběma větvím téhož stromu, že ik bychom snažně přáli politických ohledů, aby Choř- ti Srbové bratrsky spojili mezi sebou zápase Vlachy . Stavební dříví přiváží ostrovů Itálie nebo Bosny. 187 jiných krajů. osm začíná mše, bylo tudíž dosti času navštíviti pana faráře. stínu procházel pan farář brevířem ruce — konal ranní pobožnost. Seděli kamenech, někteří zemi opírajíce zády zed, nebo majíce pod loktem podložený kámen.SPLÉTÁ VRBANICE SLOVANSKOU MSI. Fara stojí docela samotě břehu zátoky vede ní onen násep, který spojuje ves pevninou. Zaplativše pěti krejcařích každý prý platí dle možnosti vyskočili jsme břeh, kde sedělo stálo v malých skupinkách dosti svátečně oblečených vesničanů s drobnými červenými čepičkami hlavách, hrubých košilích, krátkých vestách modrých červeně proužených, na nichž měli někteří velké stříbrné knoflíky, hrubých modrých kalhotech, nahoře velmi širokých, pod koleny kotníky zúžených opánkách Šitých úzkých řemínků. Neboť pobřeží vesnice ani metr většinou nezdvihá nad vodou, takže musela voda zalévati, kdyby byl možný silný příboj. Hluboká tato zátoka podobá se široké majestátní řece zdá mimoděk, jakoby bylo pokračování řeky Jady močále mořem splývající. Přivítal nás vlídně, zavedl sta­ vení, kde přízemí velké kamennou podlahou opatřené světnici jsme posadili