Sotva poručeno víno, již
přišlo asi deset mladších mužů obstoupili nás, jak nás
říká »na čuměnou*.
— Prosím vás, křikněte přívozníka, počká, volá
můj průvodčí. musili býti napomenuti dotěrnosti,
ne něco snad byli chtěli, nýbrž příliš prostor stolu
zúžili. Lid nejen nepozdraví při potkání
>pána<, nýbrž ani sebe, leč jsou-li příbuzní neb známí.
Pravda, bylo pro Dalmácii nejen dobrodiním, nýbrž
pramenem nových živností, kdyby bylo možno vypěstovat!
tu lesy, avšak většině půdy asi nebude dohledné
době možno pro povahu půdy meteorologické poměry.
— Však počká, odpovídají sedláci, ale nekřiknou.
Nejen větry ničí píli důmysl lidský, nýbrž nimi j
cházející sucha rozžhavují půdu hubí vši veget
Nad pak přívaly dešťové oplachují kde jakou nově
tvořící půdu vymílají kořene rostliny, nimi pak rovi
občasné kroupy utloukají, jinak obstálo.116 DUŠEK:
Konečně blížíme Sedmikastelské zátoce. Němě odrazil letitý přívozník rovněž nedělní košili
a prohlíželi dno mořské, pokryté travou viditelné na
mnoho metrů hloubky. Pohled
na hory ozářené sluncem činí dojem zvláštní. Ano
vejdou místnosti, kde sedíš, prolúížejí tě, ale nesmeknou
ani nezdraví. Byl jsem Solinu krčmě panem ředitelem
Buličem profesorem Bezičem. Zakládání těchto porostlin vy
žaduje velikou práci ohromný náklad podnikaný státem.
Minou nás bez pozdravu. pří
vozu posud neviditelného vystupují tři pestře odění
mužové. Voda byla klidná jako zrcadlo. Jsou šedě-
bělavé, takže brzy oko znaveno odrazem světla slunečního
hledá zeleň viničnou. pravé straně ves Vrbanice ostrůvku
uměle náspem připojena pevnině, nad směrem severo
západním vypíná vysoké pohoří nejvyšší části skoro
kolmo strmící, nížeji pokryto černavými lesíky, ještě nížeji
pastvinami vinicemi, které sklánějí moři.
Pohled Sedmikastelskou zátoku směrem Trogiru
jest překrásný.
Skočili jsme ní, aniž byl zavzněl nám vstříc >dobar
dan«. Málokde objeví zelenavěčerné plochy, ještě
řidčeji viděti vzrostlejší les. Tuto zvláštnost lidu jsem
tu příliš pozoroval. Proto mají nc
zakládané lesy těchto horách povahu zákrsků, strom
zrůdné podoby nemohou dostati výše hrdých p;
. tam jeví uprostřed kamenitých
spoust čemavé skvrny větší menší jsou nové kul
tury lesů.
K čemu to, tom horku.
Sestoupili jsme strmé cestě moři, kde čekala barka
