Ano
vejdou místnosti, kde sedíš, prolúížejí tě, ale nesmeknou
ani nezdraví.
— Však počká, odpovídají sedláci, ale nekřiknou. Byl jsem Solinu krčmě panem ředitelem
Buličem profesorem Bezičem. musili býti napomenuti dotěrnosti,
ne něco snad byli chtěli, nýbrž příliš prostor stolu
zúžili.116 DUŠEK:
Konečně blížíme Sedmikastelské zátoce.
K čemu to, tom horku.
Minou nás bez pozdravu. pravé straně ves Vrbanice ostrůvku
uměle náspem připojena pevnině, nad směrem severo
západním vypíná vysoké pohoří nejvyšší části skoro
kolmo strmící, nížeji pokryto černavými lesíky, ještě nížeji
pastvinami vinicemi, které sklánějí moři. Proto mají nc
zakládané lesy těchto horách povahu zákrsků, strom
zrůdné podoby nemohou dostati výše hrdých p;
. Málokde objeví zelenavěčerné plochy, ještě
řidčeji viděti vzrostlejší les.
Pohled Sedmikastelskou zátoku směrem Trogiru
jest překrásný. Lid nejen nepozdraví při potkání
>pána<, nýbrž ani sebe, leč jsou-li příbuzní neb známí. Pohled
na hory ozářené sluncem činí dojem zvláštní.
Pravda, bylo pro Dalmácii nejen dobrodiním, nýbrž
pramenem nových živností, kdyby bylo možno vypěstovat!
tu lesy, avšak většině půdy asi nebude dohledné
době možno pro povahu půdy meteorologické poměry. tam jeví uprostřed kamenitých
spoust čemavé skvrny větší menší jsou nové kul
tury lesů. Němě odrazil letitý přívozník rovněž nedělní košili
a prohlíželi dno mořské, pokryté travou viditelné na
mnoho metrů hloubky. Sotva poručeno víno, již
přišlo asi deset mladších mužů obstoupili nás, jak nás
říká »na čuměnou*.
Sestoupili jsme strmé cestě moři, kde čekala barka. Zakládání těchto porostlin vy
žaduje velikou práci ohromný náklad podnikaný státem. Jsou šedě-
bělavé, takže brzy oko znaveno odrazem světla slunečního
hledá zeleň viničnou.
Nejen větry ničí píli důmysl lidský, nýbrž nimi j
cházející sucha rozžhavují půdu hubí vši veget
Nad pak přívaly dešťové oplachují kde jakou nově
tvořící půdu vymílají kořene rostliny, nimi pak rovi
občasné kroupy utloukají, jinak obstálo. pří
vozu posud neviditelného vystupují tři pestře odění
mužové.
— Prosím vás, křikněte přívozníka, počká, volá
můj průvodčí.
Skočili jsme ní, aniž byl zavzněl nám vstříc >dobar
dan«. Tuto zvláštnost lidu jsem
tu příliš pozoroval. Voda byla klidná jako zrcadlo
