ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 192 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Lid nejen nepozdraví při potkání >pána<, nýbrž ani sebe, leč jsou-li příbuzní neb známí. Pohled na hory ozářené sluncem činí dojem zvláštní. pravé straně ves Vrbanice ostrůvku uměle náspem připojena pevnině, nad směrem severo­ západním vypíná vysoké pohoří nejvyšší části skoro kolmo strmící, nížeji pokryto černavými lesíky, ještě nížeji pastvinami vinicemi, které sklánějí moři. Byl jsem Solinu krčmě panem ředitelem Buličem profesorem Bezičem. Sotva poručeno víno, již přišlo asi deset mladších mužů obstoupili nás, jak nás říká »na čuměnou*. — Prosím vás, křikněte přívozníka, počká, volá můj průvodčí. pří­ vozu posud neviditelného vystupují tři pestře odění mužové. Voda byla klidná jako zrcadlo. Minou nás bez pozdravu. Němě odrazil letitý přívozník rovněž nedělní košili a prohlíželi dno mořské, pokryté travou viditelné na mnoho metrů hloubky. Nejen větry ničí píli důmysl lidský, nýbrž nimi j cházející sucha rozžhavují půdu hubí vši veget Nad pak přívaly dešťové oplachují kde jakou nově tvořící půdu vymílají kořene rostliny, nimi pak rovi občasné kroupy utloukají, jinak obstálo. Pravda, bylo pro Dalmácii nejen dobrodiním, nýbrž pramenem nových živností, kdyby bylo možno vypěstovat! tu lesy, avšak většině půdy asi nebude dohledné době možno pro povahu půdy meteorologické poměry. Proto mají nc zakládané lesy těchto horách povahu zákrsků, strom zrůdné podoby nemohou dostati výše hrdých p; . Sestoupili jsme strmé cestě moři, kde čekala barka. Málokde objeví zelenavěčerné plochy, ještě řidčeji viděti vzrostlejší les.116 DUŠEK: Konečně blížíme Sedmikastelské zátoce. Jsou šedě- bělavé, takže brzy oko znaveno odrazem světla slunečního hledá zeleň viničnou. K čemu to, tom horku. Ano vejdou místnosti, kde sedíš, prolúížejí tě, ale nesmeknou ani nezdraví. tam jeví uprostřed kamenitých spoust čemavé skvrny větší menší jsou nové kul­ tury lesů. Tuto zvláštnost lidu jsem tu příliš pozoroval. — Však počká, odpovídají sedláci, ale nekřiknou. musili býti napomenuti dotěrnosti, ne něco snad byli chtěli, nýbrž příliš prostor stolu zúžili. Pohled Sedmikastelskou zátoku směrem Trogiru jest překrásný. Zakládání těchto porostlin vy­ žaduje velikou práci ohromný náklad podnikaný státem. Skočili jsme ní, aniž byl zavzněl nám vstříc >dobar dan«