Pravda, bylo pro Dalmácii nejen dobrodiním, nýbrž
pramenem nových živností, kdyby bylo možno vypěstovat!
tu lesy, avšak většině půdy asi nebude dohledné
době možno pro povahu půdy meteorologické poměry. Lid nejen nepozdraví při potkání
>pána<, nýbrž ani sebe, leč jsou-li příbuzní neb známí.
Minou nás bez pozdravu.
K čemu to, tom horku. Němě odrazil letitý přívozník rovněž nedělní košili
a prohlíželi dno mořské, pokryté travou viditelné na
mnoho metrů hloubky. musili býti napomenuti dotěrnosti,
ne něco snad byli chtěli, nýbrž příliš prostor stolu
zúžili. Sotva poručeno víno, již
přišlo asi deset mladších mužů obstoupili nás, jak nás
říká »na čuměnou*. Málokde objeví zelenavěčerné plochy, ještě
řidčeji viděti vzrostlejší les. Jsou šedě-
bělavé, takže brzy oko znaveno odrazem světla slunečního
hledá zeleň viničnou.
Nejen větry ničí píli důmysl lidský, nýbrž nimi j
cházející sucha rozžhavují půdu hubí vši veget
Nad pak přívaly dešťové oplachují kde jakou nově
tvořící půdu vymílají kořene rostliny, nimi pak rovi
občasné kroupy utloukají, jinak obstálo. Voda byla klidná jako zrcadlo. Pohled
na hory ozářené sluncem činí dojem zvláštní. Zakládání těchto porostlin vy
žaduje velikou práci ohromný náklad podnikaný státem.
— Prosím vás, křikněte přívozníka, počká, volá
můj průvodčí. pravé straně ves Vrbanice ostrůvku
uměle náspem připojena pevnině, nad směrem severo
západním vypíná vysoké pohoří nejvyšší části skoro
kolmo strmící, nížeji pokryto černavými lesíky, ještě nížeji
pastvinami vinicemi, které sklánějí moři.
Pohled Sedmikastelskou zátoku směrem Trogiru
jest překrásný.
Sestoupili jsme strmé cestě moři, kde čekala barka.116 DUŠEK:
Konečně blížíme Sedmikastelské zátoce.
Skočili jsme ní, aniž byl zavzněl nám vstříc >dobar
dan«. pří
vozu posud neviditelného vystupují tři pestře odění
mužové. Proto mají nc
zakládané lesy těchto horách povahu zákrsků, strom
zrůdné podoby nemohou dostati výše hrdých p;
. Tuto zvláštnost lidu jsem
tu příliš pozoroval. Ano
vejdou místnosti, kde sedíš, prolúížejí tě, ale nesmeknou
ani nezdraví.
— Však počká, odpovídají sedláci, ale nekřiknou. Byl jsem Solinu krčmě panem ředitelem
Buličem profesorem Bezičem. tam jeví uprostřed kamenitých
spoust čemavé skvrny větší menší jsou nové kul
tury lesů
