O každém tvrzení pojednám zvláště. Leč svým utrpením jest opět
v nevýhodě proto, poněvadž intensitu utrpení podmiňuje
výše intensity cítění, cítění dítěte není temperováno ani
zkušeností ani rozumem. Jakby tedy rodiče neměli i
čovati, láskati zahrnovati přímo blahem? Poměr te1
. Zapadlé sklamané naděje rodičů
znovu oživují dětech, rodiče dětech svých znovu c
chtějí žiti, nich jimi dosíci toho, jim samým ži
odepřel.178 ANNA SYCHRAVOVÄ:
choulostivější době generace příští jejímu dětství má-li
právo působiti kterak Láska, znamenající popření
sebe sama pro toho, koho miluji, vylučuje možnost nesplnění
povinností vůči dětem, jež téměř každý aspoň nejhrubších
rysech tuší.
Nepopírám lásky mateřské štěstí dětských dnů na
prosto; tvrdím jen: není pravda, mateřství (rodičovství
vôbec) samo sebou plodí cit lásky, nýbrž cit tento dětem
možný jest toliko nastává jen nejvyššího pojímání úkolů
rodičovských nejvyšší energie jich provedení. Leč pohleďme
k jejich příčinám! Dítě jest především tělo jejich těla, krev
z jejich krve péči diktuje jim již prostý pud sebe-
zachování. Proto oděli lidé tak ochotně její masku
Štěstí dětských dnů vymyslili pak proto, poněvadž
tam, kde štěstí je, vůbec nezbývá čeho činiti každému
klidně lze jiti vlastními zájmy cíli. Dítě jest dále tvor mladý, svěží svou, mladostí,
svěžestí naivností obyčejně krásný příjemný jako
paprsek přináší světlo teplo šero chlad umdlenosti a
nudy. Dítě přináší život nové, dosud netknuté možnosti,
naděje síly, přináší především život těch, nimiž
jest svým původem spjato. Výhoda dětství této příčině jest jen ta,
že dojmy dítěte rychle střídají dítě snadno přechází
z pláče smích, zapomínajíc nejkrutších bolestí pro sebe
nepatrnější nový zájem.
I.
Za lásku otcovskou, mateřskou považována jest obyčejně
péče, blahovolnost něha rodičů dítěti. konečně jsou děti mnohým, jimž všechen stí?
života již zmizel, pramenem nových snah cílů, neboť nu
je vychovati zabezpečiti, tak největším životě je
možným dobrodiním.
A štěstí dětských dnů? Zas tvrdím: děti podléhají mno
hým velikým utrpením, plynoucím hlavně trojího pra
mene: naprosté vnější závislosti okolí vlastní bez
radnosti; mravního násilí, nezbytného při výchově určitým
vzorem konečně neschopnosti porozuměti tomu, co
se jim naskytá
