neutěšených dnešních
poměrů přečasto omezuje existencí svou existenci jejich, nutí
je strádání obětem, tím poměr rodičů němu se
mění. Hůře však jest, po-
tí-li dítě touhu žiti svůj vlastní život, dovede-li raziti své
^stní cesty vlastním cílům. Kdyby milovali, ne
věděli by, dobrodiní, neznali ceny svých skutků,
nežádali odplaty ani vděčnosti byli šťastni
jen tím, to, učinili učiní, učiniti činiti mohli a
smějí. dítě, byť dlouho nevděčné, jednoho dne pocho
pilo všechno úžasu rodičů zasypalo prvními květy
svého obdivu lásky, učinilo zářným svým vzorem a
vděčno jim bylo poslední chvíli života, třeba sebe
delšího.
A neshledáváme tento trpký poměr mezi rodiči dětmi
toliko třídách nejnižších nejnuznějších, ale zejména
v těch neblahých třídách společenských, kterých potřeby a
požadavky daleko převyšují jich poměry hmotné.
Než popatřme dále, jaký jest mravní poměr mezi dítětem
a rodiči. na
lézáme neveselé, moudré ustaralé děti, které tolik
spěchají svých dětských let, dospěvše, dětství svého
nevzpomínají leč výčitkou trudem.RODIČE DĚTI. Ohromná většina
však těchto nežádaných obtížných dětí zůstává živu,
jakoby zázrakem unikajíc všem bezděkým úmyslným úkla
dům nepéče strádání, jakoby dvojnásob houževnatým
životem jsouce nadány, nejčetněji doplňují řady mladého
dorostu. Jsou takoví rodiče tak šťastné děti, ale štěstí
je tak řídké . Dítě ovšem obyčejně také rozběhne se
) kolejích rodinných, naplní sny tužby rodičů jest za
>hodné dítě«, jež zasluhuje lásky. Takové dítě objevuje se
. Dítě
takové rodiče teprve tenkráte usmiřuje, když samo počne
přispívati obhájení své případě jejich existence. Jsou matky, které prvního početí svého dítěte jsou
zoufalé nad svým mateřstvím, přejí nedonositi svých plodů
a rodí tajnou touhou, aby brzy pohřbívaly, mnohdy,
jak denně novinách dočítáme, samy novorozence vraždí
neb dávají hynouti jim neošetřením. Kde rodiče dětem
svým prokazují >dobrodiní«, žádajíce odplatu ně
>vděčnost«, tam jich nemilují. Ale jaký jest život těchto dětí! Milosti, výčitky pro
vázejí každým krokem ztrpčují každé sousto. 179
není však všeobecný dítě nebývá rodičům svým pokaždé
radostí, obrozením spásou; naopak. jest dítě rodině čímkoli vytouženým darem
nebes anebo břemenem není dnes téměř nikdy považo-
- ^no osobnost zvláštní zvláštními svými nároky,
ávy cíli pro život ale vždy jen jakési rozšíření
esa rodinného, jehož zájmy, cíle snahy převzíti, sle-
>vati naplňovati
