druhém řádném koncertě provedl Enrica Bossiho*
»Píseň písní«, biblickou kantátu obrovským aparátem dvou só
lových hlasů, smíšeného sboru, orkestru varhan. Proto také forma oratoria zdála šé
mu nejvhodnější, církevní sloh básni nejbližším. Avšak tou zná
mostí přísných pravidel církevní komposice slučuje vzácný
soulad moderní komposiční techniku zvláště orkestrálním partu.
Zemědělská rada pro království České rokovala tyto dny otázce
plavní.
E. zásluhou profesora Knittla, žé
podjal nesporným úspěchem studia velikého díla toho a
otevřel zas nový výhled cizí tvorby velmi zajímavý. ještě více jednotlivých krásných míst bylo třeba
jmenovati, která napomáhají přenášeti přes velikou, unavující
délku některých způsobu mešním bezpočtukrát různých
variantách opakovaných frasí.
OzVuky paberky. HOFFER. Výbor českého odboru přijal jednomyslně
>luci, které požadavky agrární nabývají již určitější tvářnosti. 167
prokázala výborný výcvik lehké vládnutí smyčcem, nýbrž smysl
pro hlubší, individuelní podání částí zpěvných. Nejprve ozval Ústřední sbor, jenž podstatě učinil týž
jev, jako již před ním Ústřední hospodářská společnost podnětu
i Bedřicha prince Schwarzenberga. Hálka (op.
Vedle přísných forem fugata kanónu setkáte ryze mo
derním polyfonním útvarem motivické práce spočívající the-
matech: církve líčené jednou toužnou myšlenkou, podruhé staro
bylou hebrejskou melodií, thematě Kristově přejatém chorálu
»Ecce panis«, thematě Trojice přednášeném tříhlasým sborem
>Muraenulas aureas«, setkáte orkestrální lícní orientálně
nádherných barev, jaké možno docíliti pouze při moderním
orkestru, zejména podkladě sopránového zpěvu >Dum esset rex
in accubitu suo«, který následujícím duettem krásně vyvrcholuje
první díl. Skladatel pojal skvělou ukázku starozákonního
básnictví, hýřící smyslnými obrazy vlastními dikci orientální poesie
v latinském překladu Vulgáty jako mystickou poesii ideálního
sloučení, jež vysnili orthodoxní učitelé křesťanští mezi církví-
nevěstou Kristem-ženichem.OZVUKY PABERKY. Orkestr konser
vatoře svého programu volil opětně druhou D-dur symfonii
Brahmsovu Dvořákovu ouverturu přírodě*, kus mistrné
lícně orkestrální svěžích barev mocně působící náladovosti.
. 30), dílo mladší periody jeho skladatelské, vy
nikající vnitřní jednotou vzletem stále výš lkáni mo
hutnému jásotu pnoucím obřím rozpjetí úchvatné gradace. pondělí rokovaly současně oba
)ory rady zemědělské.
Před »Písní písní* provedl Hlahol Dvořákův >Hymnus« slova
V. Rozlehlá skladba
rozpadá tři díly, tři scény nestejné délky též nestejné
oratorní hodnoty.
Velkým podnikem zakončil pražský »Hlahol* pořad svých
koncertů
