Večer věnovaný vzpomínce šedesátých narozenin Zeyerových
svým rázem objevil jako obyčejně posmrtnou manifestací ze
vnějšího společenského holdu básníku, který zůstal jistě zůstane
davu navždy cizí kterého možno spíše oslaviti, kdyby toho měl
potřebí, tichém zášeří hlavou skloněnou nad některým ze
skvostů jeho básnického díla, zrcadlícího jiné, velkému davu jeho
choutkám ničem nekoncedující světy, nežli sále plném světel
a tváří, jak společnosti sluší, konvenčně vyjasněných, při
programu dva fragmenty Sukový krásné melodramatické
hudby pohádce »Radúz Mahulena* všeho vztahu velkému
poetovi postrádajícím. Osvědčilo pravdou, lépe viděli ti, kdo ~~
davše zmásti znaleckým prý úsudkem 10.
Houslistku velmi zajímavého profilu uměleckého uvedl
botní koncert spolku podpoře domácích chudých ve
V. Samberkově >Blázinci prvém
poschodí*, jehož přidáním strakatost tohoto večera byla dovršena,
bude tuším uspořeno obšírněji mluvit. frašková anti-
kvita, již dostatečně karakterisuje jméno Šamberk datum 1867. Jediným skvělým uměleckým úspěchem může
se honositi sl.
ného tenora, jejichž tragikomika dostupuje konec silně bizar
nímu akkordu.166 HUDBA. Vihan jej pro
svou churavost hráti nemůže) několik písní bylo ostatkem po
řadu Zeyerova večera.
JHudba. Vieuxtempsově čtvrtém koncertu D-moll iv
. Pohlové. březnu
podjaté upozornili nedostatky zhoršení výkon’1
nově sestaveného orkestru. Autor ovšem zachází dost násilně dimensemi
skutečnosti, ale postavíte-li půdu jeho zvláštní esthetiky,
neupřete pronikavé silné působností politujete jen, hra
trpí přílišnými délkami.
Těsně před uzavřením koncertní dvorany rudolfínské přešla
ještě trojice koncertů symfonického rázu. Destinnová pro své nesporné mistrovství umění
pěveckém, neboť reprodukce symfonické části nedosáhla výše bez-
vadnosti, nýbrž jen prostřednosti, jednak vinou nedostatečné
souhry zvukové zladěnosti tvárlivosti nového orkestru Národ
ního divadla, vinou požadavkům nevyhovujícího obsazení ná
strojů sólových, zejména opět při pultu koncertního mistra pana
Kozla Sukové Prologu, některých skupinách dechových
i bicích nástrojů.
K. Smetanův >Blaník«, Dvořákova >Bohatýrská
píseň«, druhá árie Mařenky >Prodané nevěsty* (vsunutá na
místo Dvořákova koncertu pro violoncello, který poslední
chvíle úsilovně byl ohlašován, ačkoli bylo užších hudebních
kruzích dávno před koncertem známo, prof
