Dlouho budete státi před tímto dílem,
z něhož dýše dech titána. Máte činit ukázkou
nového velmi slibného proudu duševním životě Německa,
proudu, jenž osvojiv všecky vymoženosti naturalismu dří
vější Moderny, dovedl šťastně zhostit severoněmecké těžko
pádnosti pedanterie, švih eleganci bije zlořádů
vesele, rozpustilým smíchem, třebas při tom plným vě-
lím vážných svých úkolů. Jako růžových, smavo-
barvých rokokových pastelů karikaturám >Simplicissima«, kde
elegantní linie přechází krvavý satyrický řez, komická grimassa
v strhaný pohled bídy hoře. Spojitost orgánem nových mni
chovských satyriků namanula tomu, kdo nevěděl, že
Wedekind jeho spolupracovníkem. formě, odkazující části
na starý paklassický rokokový pastoralism, části moderní
parnassism, projednávána kapitola dialektiky lásky, spů-
sobem však naprosto neživotným, diváku lhostejným únavným. Oduševnělá tvář něco
ropsovského sebe.
J DR. Měkké tělo teple tónovaného řeckého mra
moru jest nádherně modelováno.
Ohromná záplava alexandrinů celý jediný dojem, jejž
si odnášíte.MEZIř ARODNÍ UMĚLECKÁ VÝSTAVA DRÁŽĎANECH 1901- 165
kopníka moderní hudby, kdežto obyčejně bývá potretován
tak, jak jej znali jeho žáci jako dobrosrdečný starý pán
se vznešeným čelem.
Pseudoantická aktovka >Faun« Lefévra produkt
staré vyšeptalé francouzské tradice. Asenijeva jest zahalena temný kože
šinový plášť, něhož vystupuje obnažené poprsí cípem
jemné košile levého podramení; téhož tmavozeleného
skvrnitého materiálu jest bohatý vlas, stočený moderní
uvolněný účes. Celou hru tvoří tři scény života slavě-
. Novinka Wedekindova staví zrcadlo,
:hu ovšem karikatumě zkřivené, známému zjevu doby: hyste-
_ému kultu opery, jmenovitě wagnerovské, jejich předsta-
lů. Snad také jen pro tyto alexandriny byl kus tento
překládán hrán. Psychologie exalto-
ých wagneriánek skizzována spůsobem, něhož byl
Nietzsche radost. SALABA. věru neškodí jednou čas našim hercům
taková lekce oboru scénické krasomluvy, neboť, kolik nich
dovede řádně říkat verše? Ale má-li obecenstvo nudit, ne-
bylo-li užitečnější dát přímo starou klassickou věc, ze
které alespoň vzdělanější jeho část něco odnesla, nežli
takovýto bezkrvý epigonský výtvor, který neuspokojil nikoho?
— Odtud »Komornímu pěvci* Franka Wedekinda,
téhož večera hranému, notný skok. Platí ovšem především pro vlast autora, ale svůj
ih pro naši milou českou společnost.
DiVadlo
