Značný rozsah výstavy ovšem nutí obmeziti pouze
na výčet nejpřednějších věcí.* Zdaž nás nyní, kdy dostaneme také svou galerii,
vyskytne řada mecenášů zvlášť pro podobná díla? —
Meunier sám není ostatně menším heroem než ti, které dnes
vytváří.menší prací. »Sdružení výtvarných umělců Rakouska Secese*
dostalo souborné výstavě velký sál, jehož nikterak nepře-
plnili; pražských vystavuje mezi nimi Emil Orlik. Jest několik
článků jeho velké apotheosy heroismu práce: Skladač (Dé-
bardeur), Dřevař (Bůcheron), Sklář (Verrier), Valcíř (Lami-
neur), Horník, Kameník; dále relief >Dělníci moře«, poprsí
učence Elysée Reclusa monumentální »Napájení koně*
pro jednu kašen bruselských. Přítel Meunierův, řiditel bruselské
idemie Charles Van der Stappen zde studií
. Podobná
representace nebyla českému umění škodu. Jana Křtitele* poprsí
Puvise Chavannes, nimiž naše obecenstvo seznámily
reprodukce Rodinově sešitu >Volných Směrů*, nádhernou
skupinu >Sochař jeho musa«, při níž cítíte, jak dvě
bytosti zadumaný umělec letu němu schýlivší se
musa zevně sice nedotýkající, vniterně splývají váš
nivým objetím, konečně mimo jiné ještě jednu svých
kardinálních prací, »Evu«. Můžeme počíti plastikou, jíž
věnovány hlavně velká malá dvorana. jak pěkně vyjímá pod
tímto kolosem pod »přístavním skladačem* lístek ná
pisem: »Dar přítele umění král, sbírce skulptur Drážďa
nech. 163
České uméní však bohužel není representováno ani nej-
. roce svého věku (jet 10
let starší než Rodin) rozloučil svou minulostí vrhl se
panenskou dosud půdu, studium současného dělníka.
>jednávka ilustraci jistému literárnímu dílu přivedla jej
ž náhodou Borinage, uhelného průmyslového ob
lú hranicích belgických, jižně Monsu. Rakouští Němci toho ne
propásli. Stejným počtem prací zastoupen
jest druhý velikán Constantin Meunier. zde dojala
ta tragická divoká krása země života tou měrou, že
>čal žiti nový život tvoľiti tato díla, před nimiž dnes
jíme němém úžasu. Nejslavnější dnešní
mistr tohoto umění Auguste Rodin vedle »Kalét-
ského měšťana*, jednou sádře, podruhé bronzu, mramo
rovou skupinu »Les Bénédictions*, jež korunovati pomník
práce (dvé žen, jež snášejí výše, rozlévajíce svět své
modlitby osvěžujíce jej stínem svých perutí), dále sádrový
model pomníku Viktora Huga, »Sv.MEZINÁRODNÍ UMĚLECKÁ VÝSTAVA DRÁŽĎANECH 1901. Lituji toho upřímně, jelikož přikládám Drážďa
nům, jež jsou letních měsících přímo zaplaveny cizinci,
daleko větší význam než Vídni. Bylo při jeho četné rodině opravdu heroické roz
hodnutí, když roku 1880 50
