Svoboda ustrnul při nej-
prvnějších svých literárních pokusech, zamiloval nich
a nešel již přes ně. Jak úmyslně koketuje autor
” orimitivností, ukázal jsem výše citátem. De
tato instinktivnost není ničím jiným, než maskováním
ázejícího smyslu pro jemnější kvality, pro odstíněnější
inkce poetické myšlenky.NOVÉ PRODUKCE POETICKÉ.
Svobody zpívá plně ryze (druhá sloka »Zapadlé lásky*,
•Večerní můj stín* sem tam některý detail). Ale tato
místa zdají býti psána Svobodou jen nestřežených
chvilkách, kdy zdál zapomněti svých uměleckých vrtochů^
kdy cit protrhl chvíli hustou sít jeho skrupulésních rai-
sonnements: kdy Svoboda tvořil spontánně, takovou
úmyslnou, vypočítanou snahou uvésti všechen cit prů
měrný, šťastný, pravoplatný normál, jako těchto verších:
Na jaře panna husy pase
na břehu potoka,
dívá se, modrá obloha
Í*ak dnes vysoká,
^otok bublá bajku svou,
rybičky vrtí pod vlnou. Vezměte nejstarší jeho lyrické knihy př. Ale vždy
. Autor, jenž
dovede, prve než píše báseň, sobě říci, básní ne
chutí nudou«, vskutku situaci >námořníka, hlásícího
kapitánu, snědeno vše,* jak vyjadřuje originelně Soldan
své psychické disposice člověka příliš pozdě hodům se
dostavivšího zároveň člověka příliš kriticky dívajícího
na radosti svého života, aby mohl jimi bez skrupulí na-
dchnouti. Shrnete-li celé knihy několik stránek^
kde jste byli hlouběji zachyceni, uvážíte-li písčiny, jimiž
vás autor stránky stránku před tím byl vedl, máte
představu nepatrného území, jehož autor říši poesie pro-
sebe dobyl: jediné nota přírodní nálady je, jež p.
Objemným svazkem veršů žatvě dozrálo* po
tvrzuje Svoboda správnost některých námitek,,
jež kritika proti jeho pracem zdvihla.
»V záhybech společnosti* nebo »Drobné zrní«, a
máte tam Svobodu jeho šedivé mnohomluvnosti, jeho
primitivnostmi myšlénky formy, jak representuje třebas
kniha žatvě dozrálo*. Ale »Soumraky< jsou knihou krásného, seriosního
slibu, při níž cítíte, umění Soldanovo, básník
dopřeje volného rozvinutí, potká ještě ucelenějším vý
sledkem, než bylo možno již dnes.
Pan autor zakládá instinktivnosti své poesie. Neznám autora, jehož
produkce vykazovala tak málo vývojové hybnosti, jako
u Svobody. 161
autorovy vždy nenadále lámou nikde nepropukají spon
tánní, zvučně ladostně trysklou lyrickou fugu
