Nejlepší školou
pro nabytí takového hrdého, nezdolného ducha mohou
býti nás řady sokolské. Neb^^
se vysokých pánů zlatých límcích1 Mívají kolikráte le
srdce než malí. Sekatura vojenská civilní má
své meze.BÝVALÝ VOJENSKÝ LÉKAŘ*. Třeba jen hro
madně proti nim předepsanou cestou vystupovati. Jest tedy nesprávno, dávati všem vinu.
Je-li samovražda zbabělým útěkem života (vyjímám
toliko samovraždu pro nezhojitelnou, příliš bolestivou nemoc),
jest jím tím více vojska. také přísný auditor může mnoho učiniti,
jest samozřejmo. vř
nejvíce vojenští lékaři. Žel, zcela všude. Zvláště však, jak bylo již řečeno, mw
k nápravě mohou přispěti vojenští lékaři, záložní důstojr
auditoři, duchovní, tedy osoby stavy, jež vojáky vlasti
slova smyslu nejsou, občanské živly armádě. Dokud
žádají mně možné uskutečnitelné věci, konám ze
všech sil. Jakmile však nastane nemožnost, plniti dané roz
kazy bud strany nebo pro neproveditelnost žádaných
věcí (dávajíť mnohdy neproveditelné rozkazy), přestává
všechen ohled nastupuje sebevědomé, mohutné vzepření
se týrání sekatuře. Není
pravda, člověk malý nedovolá spravedlnosti. Jednak obyčejně sami znají
špatně vojenský reglement netroufají neznalosti po
stupu chrániti někoho, mnohdy ani sebe ne, jednak přátel
ství důstojníkům snahy žiti nimi míru, mnohdy
i úkor své vlastní důstojnosti zúmyslně nevidí neslyší
kolem sebe. Zařízením, zlo militarismu mírnícím, mohla má
býti instituce lékařů vojenských. beze všeho ohledu to, se
stane potom. druhé chová okolí
takového »rebelanta« nebo ubožáka zpravidla zcela netečně. Důstoj
níci, poddůstojníci, prostí vojínové mohli učiniti mnoho,
ba vše ochraně svých druhů sekantů. Ale křídla odvahy bývají
obyčejně dvěma, třemi nezdařenými pokusy tak pošramocena,
že člověk netroufá beznaději nedůvěře síly vlastní
jiti čtvrté, páté, šesté instanci.
15S
rady, vezme ochranu, ale člověk nesmí ovšem ně
spolehati. právě lékaři německé armádě, zdá se, po
važují více vojáky než lidumily odtud smutné
tam poměry. Hrdý, nezdolný duch dodá slabšímu tělu
síly, aby vnucený boj vybojovalo zdarem. Držím-li
se předpisů dbám formy, nemohu býti umlčen, tím méně
trestán dovolávání práva.
A přece právě člověk stojící mimo ten nerovný zápas
mohl mnohem snáze zakročiti prospěch trpícího. Bude-li hned universitních
diích, studentských spolcích tento úkol budoucím v^'
. Než jak málo jich troufá
si čeliti zlozvykům pluku zahnízděným, chrániti utiskované
od tělesného duševního týrání
