* Realism empiriokriticism Macha.
Kniha, která zahájena skepsí proti duchu současné
vědy, končí nadějí! Víra vědecké poznání pravdy vy
vrácena, odsouzena jako nauka nepřátelská žití.
Proti sklíčenosti resignaci, která místy knihy vyznívá,
podškrtuji heslo renesance humanismu, které proslov
její přináší. Potom však motiv realistický vstupuje po
předí přírodovědeckého myšlení; poloviční realism, zkalený
metafysikou materialismu, nýbrž jeho plnost: pravým sku
tečnem jsou naše duševní stavy, ven promítáme čili
nic, jsou nám elementy všeho bytí
*
, nich sestro
jujeme své orientaci, svému prospěchu svému požitku
ideální svět vědecký umělecký. Člověk tvořící povznáší
život pod vlastní moc zodpovědnost, činí života pravdu,
určuje hodnotu života; člověk věřící podřizuje život neznámé
pravdě, vidí něm přelud, zbavuje vší ceny «
12*
. Ale život
sedá stolec, jenž jest uprázdněn jenž právem náležel. Jako vždy, učinili jsme modlu vlastní
slabosti pošetilosti, chceme obětovatí. Člověk věřící, trpný, přijímající, učenec vy
prazdňuje znehodnocuje život. skutečně jest
veliké, celek našeho života, svět celý vnitřní vnější, a
jemu sloužiti značí jej žiti, vznešené důstojné žití samého.
>Učenec věřící netroufá podřizovati svá fakta ideám,
neboť očekává právě venku odhalení pravdy; theorie jsou
mu anthropomorfickými přeludy; chce čistá fakta, hodně
mnoho positivných fakt, velkou hromadu pilin rozřezaného
světa. Člověk tvořící, činný, dávající, poeta
naplňuje život.<
>Badatel tvořící vyhledává fakta, kterými doceluje bu
dovu ideového skutečna, jakou sestrojuje fakt; vědecká
theorie jest ideová budova poznání, stvořená člověka,
který chce rozuměti souvislostem závislostem fakt. Theorie
a zákony přírodní jsou vrcholy tvořící vědecké práce, nich
jeví tvůrčí moc lidského ducha, poesie.IDEALISM REALISM PŘÍRODNÍ VEDE..«
>Život tvoření. 155
úsilí vědecké bádání vynaložili, kteří zajisté jsou vy
bráni nejzdatnějších údů lidské společnosti, konali tedy
dílo malé jen služebné? Kritika representantů filosofie a
vědy, kterou auktor své přesvědčení podpírá, dokazuje docela
jasně, pravda absolutní, poznání skutečna nás nezá
vislého, vymyká vší snaze lidské; ale není tato absolutní
skutečnost prázdnou fikcí? Přijměme, něco jest; jak od
myslíme vše, čemu toto bytí vztah, odmyslíme tím
toto bytí samo; myšlení věci sobě jest naše myšlení,
i vidíme zřejmě, hledání pravdy absolutní honba za
vlastním stínem
