Před nějakými patnácti lety stran, které dnes zovou
se mladými, vůbec nebylo. PRAZE, DNE 11.
Aby získáno bylo aspoň jakés takés schéma chaotických
domácích poměrů politických, vešlo nějaké doby oblibu
roztřidovati celou spoustu našich stran strany staré a
mladé. Nuže, jak věci mají nás?
Zdánlivě aspoň taktické stránce naše tak zvané staré
strany opravdu jsou rozvážnější, mladé radikálnější.? Ale Staročeši, nehledě období pasivní oposice,
nebyli takovými nepřáteli radikalismu, jak zdá. Pokud takové seřazování několika politických
útvarů pod jediný vyšší společný název jen význam zevní,
možno ním souhlasiti. Jsou spory názvy, odstínění
11
.
Tedy snad nějaké rozdíly programní? Jest program
ých stran reálnější, než stran mladých? tom směru se
lás rozdílech programových vždy více mluví hádá,
ve skutečnosti jest třeba. Ale ve
skutečnosti: není zevní politický úspěch mladočeské strany let
osmdesátých založen radikalismu velmi mělkém? což
prkénkový koncert protipunktační, červnová obstrukce říšské
radě atd. Vlastnosti fysického mládí stáří přenášejí se
i program taktiku politických stran: temperamentnost,
ideálnost, novotářství tam opatrnost, praktičnost, lpění na
starém.1
KOZHLEbT
TÝDENNÍK PRO POLITIKU VĚDU *
LITERATURU UMĚNÍ
ROČNÍK XI. KVĚTNA 1901 ČÍSLO 6. Tedy svého trvání valné
části věku svých příslušníků jsou strany skutečně
mladými. Radikální taktika proto správným
lišovacím dělidlem mezi stranami starými mladými sotva
le.
Staré mladé strany. Vzpo-
—ňme jen Gautschovské tažení ještě loňské staro-
ké táborové řečníky. Politické strany mají dobu svého
vývoje. Ale politickým mládím stářím rozumí obyčejně
cos hlubšího
