Staré mladé strany. PRAZE, DNE 11. KVĚTNA 1901 ČÍSLO 6. Vzpo-
—ňme jen Gautschovské tažení ještě loňské staro-
ké táborové řečníky. Pokud takové seřazování několika politických
útvarů pod jediný vyšší společný název jen význam zevní,
možno ním souhlasiti.
Tedy snad nějaké rozdíly programní? Jest program
ých stran reálnější, než stran mladých? tom směru se
lás rozdílech programových vždy více mluví hádá,
ve skutečnosti jest třeba. Ale ve
skutečnosti: není zevní politický úspěch mladočeské strany let
osmdesátých založen radikalismu velmi mělkém? což
prkénkový koncert protipunktační, červnová obstrukce říšské
radě atd. Vlastnosti fysického mládí stáří přenášejí se
i program taktiku politických stran: temperamentnost,
ideálnost, novotářství tam opatrnost, praktičnost, lpění na
starém. Politické strany mají dobu svého
vývoje. Ale politickým mládím stářím rozumí obyčejně
cos hlubšího.? Ale Staročeši, nehledě období pasivní oposice,
nebyli takovými nepřáteli radikalismu, jak zdá.1
KOZHLEbT
TÝDENNÍK PRO POLITIKU VĚDU *
LITERATURU UMĚNÍ
ROČNÍK XI.
Aby získáno bylo aspoň jakés takés schéma chaotických
domácích poměrů politických, vešlo nějaké doby oblibu
roztřidovati celou spoustu našich stran strany staré a
mladé. Nuže, jak věci mají nás?
Zdánlivě aspoň taktické stránce naše tak zvané staré
strany opravdu jsou rozvážnější, mladé radikálnější. Radikální taktika proto správným
lišovacím dělidlem mezi stranami starými mladými sotva
le. Před nějakými patnácti lety stran, které dnes zovou
se mladými, vůbec nebylo. Tedy svého trvání valné
části věku svých příslušníků jsou strany skutečně
mladými. Jsou spory názvy, odstínění
11
