Jedni nazývají historickým státním právem, druzí auto
nomií české národnosti, třetí federalisací Rakouska, do
hromady jest vždy jedno totéž. A
zejména při nazírání otázky sociální.
Vezměme otázku politického osamostatnění českého národa. Mnohdy kons
vativní politická strana otázkách sociálních hospod
ských zaujímá reformnější pokrokovější stanovisko, i
strany radikální svobodomyslné, vázané ohledy kapit
stickými filosemitskými. naproti tomu mladých stran př. Často při nejlepším programovém souzvuku konkrétní
událost rozptýlí příslušníky strany všech koutů. přece platí
jen směru formálním, jako programy vůbec jsou rázu for
málního. Tedy ani ideálnost reálnost nejsou spolehlivými
dělidly. Snahy sociálně reformní jsou poměrně mla
dého data dobách, kdy staré strany tvořily, bylo my
šlenkové ovzduší snah těch ještě prosto.
— ale věci samé věru sotva mínění značně různí.146 FLORÉAL *. Většina Staročechů nezapírá
liberálního svého původu ani liberálních svých sympatií,
Mladočeši aspoň dle jména vlajky jsou stranou především
svobodomyslnou. Naproti tomu mladé
strany, vzniklé již sopečné půdě bojů hnutí společen
ských, nemohly při formulování svých programů vyhnouti
otázkám vířícím dnešní společností každá nich trochu
toho svého ^sociálního pomazání*. Přijde obsah ducha, nikoliv slova pro
gramu. požadavek ten, jenž jistě nepostrádá hodně
idealismu, právě tak zvané strany staré velmi důrazně vy
tyčují.
Tak měřítko liberalismu selhává nezbývá než sáh-
nouti ještě jinam, stanovisku sociálně politickému.
Snad tedy princip konservativní liberální? Ale vždyť
stranou vskutku konservativní jsou nás jen poslanci tak
zvaná kurie velkých statků, šlechta, vyšší klérus početně
slabší křídlo strany staročeské. Klasická země parlamentarisr
Anglie, podává nám tom^důkazy, whigové byli dále
. Otázka dělnická, agrární,
živnostenská, chudinská, ženská atd., kterými programy
starých stran politických nikdy mnoho nezabývaly, zaujímají
u stran mladých více méně důležité místo.
státoprávní radikálové svým vysloveným antisemitismem ko
ketováním francouzskými klerikálními nacionalisty aneb
agrárníci svými požadavky zemědělskými nemohou býti za
řazeni přece mezi strany liberální. Zde
opravdu zdá se, mezi stranami starými mladými zeje
zásadní rozdíl. není ani jediné strany
české ani sociálně demokratickou nevyjímajíc jež by
postulát tento, třeba různě formulovaný, neměla svém
programu
