ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 152 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
státoprávní radikálové svým vysloveným antisemitismem ko­ ketováním francouzskými klerikálními nacionalisty aneb agrárníci svými požadavky zemědělskými nemohou býti za­ řazeni přece mezi strany liberální. Tak měřítko liberalismu selhává nezbývá než sáh- nouti ještě jinam, stanovisku sociálně politickému. naproti tomu mladých stran př. Mnohdy kons vativní politická strana otázkách sociálních hospod ských zaujímá reformnější pokrokovější stanovisko, i strany radikální svobodomyslné, vázané ohledy kapit stickými filosemitskými., kterými programy starých stran politických nikdy mnoho nezabývaly, zaujímají u stran mladých více méně důležité místo. Snahy sociálně reformní jsou poměrně mla­ dého data dobách, kdy staré strany tvořily, bylo my­ šlenkové ovzduší snah těch ještě prosto. přece platí jen směru formálním, jako programy vůbec jsou rázu for­ málního.146 FLORÉAL *. požadavek ten, jenž jistě nepostrádá hodně idealismu, právě tak zvané strany staré velmi důrazně vy­ tyčují. Většina Staročechů nezapírá liberálního svého původu ani liberálních svých sympatií, Mladočeši aspoň dle jména vlajky jsou stranou především svobodomyslnou. Naproti tomu mladé strany, vzniklé již sopečné půdě bojů hnutí společen­ ských, nemohly při formulování svých programů vyhnouti otázkám vířícím dnešní společností každá nich trochu toho svého ^sociálního pomazání*. — ale věci samé věru sotva mínění značně různí. Snad tedy princip konservativní liberální? Ale vždyť stranou vskutku konservativní jsou nás jen poslanci tak zvaná kurie velkých statků, šlechta, vyšší klérus početně slabší křídlo strany staročeské. Často při nejlepším programovém souzvuku konkrétní událost rozptýlí příslušníky strany všech koutů. Jedni nazývají historickým státním právem, druzí auto­ nomií české národnosti, třetí federalisací Rakouska, do­ hromady jest vždy jedno totéž. Otázka dělnická, agrární, živnostenská, chudinská, ženská atd. Zde opravdu zdá se, mezi stranami starými mladými zeje zásadní rozdíl. Tedy ani ideálnost reálnost nejsou spolehlivými dělidly. není ani jediné strany české ani sociálně demokratickou nevyjímajíc jež by postulát tento, třeba různě formulovaný, neměla svém programu. Vezměme otázku politického osamostatnění českého národa. A zejména při nazírání otázky sociální. Přijde obsah ducha, nikoliv slova pro­ gramu. Klasická země parlamentarisr Anglie, podává nám tom^důkazy, whigové byli dále