Ony paní, jak jsem řekl, dresovaly Čich,
zaslechl jsem nechtě: »Parbleu, živočich?*
Sukně jejich sálem šumí, korsety dmou,
bože, nenech této trýzni klesnout mysl mou!
Neboť jsou vesměs paní mužů předních řad,
kteří vedle separaci hrají baccarat.
.
Pak jsem useď dívčím koutku (kouřímť sprostý druh),
sklopil víčka trestuhodná, napnul podlý sluch.
P.144 OZVUKÝ pabžrký.
.
Proto také recitace není přední věc,
neboť jsme odhodláni Čekat tanec.
Paní klesly podušek, citem zality,
aby tělo uplatnilo všecky kvality.
To raison, kterém žena teprv vykvete,
ó jak teprv, oči moje, hltat budete!
♦
Svatý knězi, dřímej pevně nevědomý sen!
Jsou dvě možné variace: Kdo jsme zahanben?
V NOVÉ PÁCE.
Převýmluvně vyhlížela šatů fagona,
byl jaksi úklad zrádný mimo zákona. Pánbůh slyšel prosbu moji, obdržel jsem klid,
dřív, než jsem moh’ lačné oči nich udávit...
Dva bataillony táhnou boj, nichž jeden Čapek vede,
a druhém cele tvrdě Ční stín Bohemie bledé. zpěv jednotlivce nikdy nesnesu,
zvláště má-li, jako tento, jinam adresu!
Jinam, jinam! jsem věděl, kdo adresát,
ten však chtěl před publikem apatický zdát.
Však Čapek věří přespříliš své ničitelské praxi:
>Můj jeden krásný feuilleton vám zdisgustuje Maxy!
Jen jeden pasus řečnický, jimiž přece slynu;
jen něco mého slovníčku máte Bócklinu!*
Večer uctění narozenin zesnulého básníka.
Byl jsem bled zas jsem hořel, takhle maličký,
než mne zrakem ohledaly naše paničky.
Ač jsem pohan vlastizrádný všude zná! —
ondy přec mne pokořila slavnost líbezná. Čapek contra Bohemia.
Přes dvoje přišli pohoří přes paterý řeky,
že musí zhubit Amorty strmé Myslbeky.
Ti táhnou štít paletu Mohanu Šeldy,
že musí Čapka přelomit jeho Ottenfeldy.
Nežli počla recitovat truchlooká laň,
zahřměl ještě chorus četný: Bože, carja chraň!
Vyšel panák sufity, tenor jadrný,
vytřel sklíčka, náprsenku, pročís kudrny,
zpíval . JAN OPOLSKÝ
Nákladem Jos. Dělnická knihtiskárna Praze. Pelcla.
A pak přišla recitace toho básníka,
mohu říci: žádný dojem, panika!
Dobrá laňko, vysvědčení nemohu Vám dát,
vizte, ani neustali hráti baccart!
Plné paní dojídají snivě bonbon svůj,
potom někdo zlých časech cosi recituj!
Ctím Vás, lani, hloubi duše, ctím Vás jako dřív,
také nejste této básni proto motiv.
Započala ouvertura-------Chopin, libo-li,
eroticky dlouze lkala cella, violy
