Chystané skvělé vypravení >Tajemství* dosud
ještě tajemstvím dveřmi čeká letní období divadlu
nepřátelské —
Ale vratme Offenbachovi, starému mistru travestie a
komiky! podivu, jak při posledním svém díle neobyčejně
zvážněl: ale bohužel, chvíli přec nedovede zapříti, proto
mnohé jeho opeře zdá naučenou, vážně hluboká tvá
řící posou.
Panu Šimáčkovi, jenž podrážděnou nedůtklivost __
>Zvonu* ohradil proti několika větám, jež jsem předeslal si
referátu nových románech čísle tohoto týdenníku, nehOv*
široce odpovídat obšírně odůvodňovat svá tvrzení, pres tc
mne tomu vyzývá. Nemám času ani chuti polemickému šl
pení. česká opera mimo Rusalku* vypadá.
OzVuky paberky.
K« HOFFER. Stří
dání, pravý prostředek rozmanitosti repertoiru; zatím:
samý >Dafnis« >Terpsichora*, třikrát týdne >Hoffmannovy
povídky*, třikrát »Otello<, pak indisposice Buriana je
náš repertoir. Šmídová, zní vám známé zvuky sluch; druhém dějství
však sentimentální barkarola, jež celému hudebnímu obrazu
podkladem, něco zcela obyčejného, čím často setkáte
u těch, kdož jsou malí duchem chtějí líčiti sentimentální ná
lady nad tichým šplounáním vln šera večerního svitu hvězd;
a třetí mně nejméně sympatické, protože vidím příliš zřejmé
úsilnost skladatele, aby vypjal oblouk své hudby jak invenci
tak formovém zpodobení výši námětu ale mamě.118 HUDBA. Práce
pro českou operní scénu prozatím ještě jinde více důležitější. Tam, kde může zabrousiti-do sféry svého operetního
slohu, jako prologu hřmotivých studentů písni malém
Jackovi nebo valčíkové árii Olympie, již nás výborně zpívá
sl.
>Tannhauser«, »Lohengrin«, »Oněgin«, >Hubička«, >Carmen<,
»Pád Arkuna*, >ČertaKáča«, >Faust*, >Mignon«, »Psohlavci« —
všecky dobré náběhy téměř rázem ustaly kdyby nebylo
z nouze >Prodané nevěsty*, nevědělo málem naše obecenstvo,
jak vlastně př.
Mělké dílo Offenbachovo není třeba pokládati repertoimí ne
zbytnost, zvláště když dávno ještě nemáme repertoiru, který by
i skromným požadavkům českého člověka mohl vyhověti. To, jsem napsal jeho románě čím tomto č
uzavírám svůj článek, tuším dostatečnou odpovědí dostat^
. Proto
snad také Offenbach rozhodil své partituře dosti obtíží (jako by
tím, tenor dostupuje nějakému dalo vnitřní hodnotě
díla něco zvýšiti), jež vyžadují předních sil pěveckých; tak stalo
se jim vůli také nás zvláště vynikl Hoffmann Mařákův
