dubna) protrženy dvě ohrady.
Nietzsche „Carmen“.
Mluvil jsem chudobě naší románové literatury zřetele kvanti
tativního^! terminy oekonomie vyjádřeno: jakožto nepoměru
mezi velkou poptávkou spotřebou strany obecenstva nakla
datelů malou nabídkou strany spisovatelů), Šimáček však po
chvalném svém starovlasteneckém způsobu hned vidí tom jen
úsměšky, odsudky, pošklebky, snižování úmyslnou slepotu pro
vykonanou práci. Uvádění analfabetství alkoholismu spojení
sociální demokracií jistě nesprávné, ústech národního buditele
ského jest pak takové paušální obvinění dvojnásob neopatrné. Veliký filosof-básník demonstroval
jak známo nejmarkantněji svou esthetiku své rozluce Ri
chardem Wagnerem.“ Tedy „ironickou
antithesou“ byla ničím více tato hudba, kterou dvacetkrát
šel vyslechnout něžnou pobožností“, jak svém „Fall Wagner“
nadšeně vyznává. Jde tu
konečně zásadu: kritisovaný autor instancí, jíž byl kritik
v každém případě povinen skládat účty každého svého slova?
Myslím, není. Dílu tomuto, při své
premieře Paříži bezmála propadlému, dostalo náhle neslýchané
u opery cti: hráti úlohu filosofickém vývoji jednoho největších
myslitelů. Vstupujeme období platonického sezna-
—vání Slezskem zbožným přáním zůstane dlouho ještě sou-
lost hospodářská, jmenovitě oplodňování Slezska kapitálem českým,
áželo však přednášce alespoň soudíc dle referátu »Nár. Adresujete-li mne, pane Simáčku, mohl bych
Vás právě tak dobře jako mne žádat důkazy obrátit ha
Vás vlastní Vaše slova tvrzení, které padá svou nepromyšle-
ností nepravdou! kkbjčí. Čeští studenti ne-
avše povolení policie protestní schůzi proti krutostem ruské vlády
studentech ruských universit, uspořádali schůzi důvěrnou, níž pro
. 119
odůvodněním všeobecných tvrzení, úvodě prohozených.
Poslední neděle (21. —
há ohrada protržena rusofilská, vlastně carofilská.0ZVUKY PABŽRKY. Čím více snížil hudbu Wagnerovu, tím větším
zápalem vynesl proti Bizetovu „Carmen“. Ale ubohá Carmen dočkala Nietzscheovi velikého
sklamání. Přednáškou
poslance, rady Dra Hrubého zahájen cyklus Slezsku, nám
ani nejhorlivějších státoprávníků nevyjímaje, méně známém než kraje
francouzské anebo norské. Tím spíše, vidím, jak těžká byla dis
kuse někým, kdo úkolech kritiky mínění tak ještě pri
mitivní, může radit, aby nedostatky, které ona konstatuje, ona
sama odčinovala, ještě dnes, kdy myslíme, raison ďétre
kritiky jakožto samoúčelného tvůrčího genru všeobecně uznána!
PanŠimáček však mimo podkládá úmysly, jichž jsem neměl. Listů«
* řečník vinil dělnictvo analfabetství, alkoholismu příchylnosti
tální,demokracii. sebraných jeho dopisech, jež nedávno vyšly péčí
Petra Gasta Dr. Arthura Seidla, čteme toto: „To, pravím
o Bizetovi, nesmíte brát vážně: Tak jakým jsem, nepadá mne
Bizet ani daleka váhu. Ale jako ironická antithesa působí
velmi silné: vždyť byla bezpříkladná nechutnost, kdybych
byl snad chtěl vyjít chvály Beethovena
