Vzkypělo něm.. —
PŘEL. JAROSL.
Odložila lžičku. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Avšak ničeho
neřekla. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. BEZDĚK. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. *Dalibor<,
.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Proto umínil, znova ji
provokovali. Seděla zcela tiše. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Bylí jídle. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Zbledl a
kousl rtů. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Než ovládla se.POKAŽENÝ OBĚD. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Porozuměla . SCHLAF. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů.
Jíudba. po
líbili bolestnou vroucností. Jen
když ničeho neřekla .
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*
