smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty.
Jíudba. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. po
líbili bolestnou vroucností. JAROSL. Proto umínil, znova ji
provokovali. —
PŘEL. Než ovládla se. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. SCHLAF. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů.
Odložila lžičku. Zbledl a
kousl rtů. Porozuměla . 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.POKAŽENÝ OBĚD. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. BEZDĚK.. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost.
Vzkypělo něm. *Dalibor<,
. Seděla zcela tiše.
Bylí jídle. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Jen
když ničeho neřekla . Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Avšak ničeho
neřekla. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*
