SCHLAF. Porozuměla . jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. po
líbili bolestnou vroucností. Seděla zcela tiše.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.
Vzkypělo něm.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Bylí jídle. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Než ovládla se. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Odložila lžičku. —
PŘEL. Avšak ničeho
neřekla. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu.POKAŽENÝ OBĚD. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Proto umínil, znova ji
provokovali. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. BEZDĚK.. Jen
když ničeho neřekla . Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. pak malé
chvíli nutila dále jídla. JAROSL. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. *Dalibor<,
.
Jíudba. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Zbledl a
kousl rtů
