Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Avšak ničeho
neřekla. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí.
Jíudba.
Odložila lžičku. pak malé
chvíli nutila dále jídla. —
PŘEL. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Bylí jídle. Zbledl a
kousl rtů. JAROSL. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Než ovládla se. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Proto umínil, znova ji
provokovali.
Vzkypělo něm. Seděla zcela tiše. SCHLAF. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.POKAŽENÝ OBĚD. Porozuměla . *Dalibor<,
.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. BEZDĚK. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. po
líbili bolestnou vroucností. Jen
když ničeho neřekla .. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech
