Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. *Dalibor<,
. BEZDĚK.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. Proto umínil, znova ji
provokovali. Jen
když ničeho neřekla . Seděla zcela tiše. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. JAROSL. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.
Jíudba.. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. —
PŘEL. po
líbili bolestnou vroucností. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Porozuměla .
Bylí jídle.POKAŽENÝ OBĚD.
Vzkypělo něm. Než ovládla se. SCHLAF. Avšak ničeho
neřekla. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. pak malé
chvíli nutila dále jídla.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí.
Odložila lžičku. Zbledl a
kousl rtů
