Proto umínil, znova ji
provokovali. Seděla zcela tiše.POKAŽENÝ OBĚD. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. po
líbili bolestnou vroucností.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Bylí jídle. JAROSL. *Dalibor<,
. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Avšak ničeho
neřekla. Jen
když ničeho neřekla . Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. pak malé
chvíli nutila dále jídla..
Odložila lžičku. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Než ovládla se. SCHLAF.
Vzkypělo něm.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Zbledl a
kousl rtů.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. —
PŘEL.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. BEZDĚK. Porozuměla .
Jíudba
