Seděla zcela tiše.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. Zbledl a
kousl rtů. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Vzkypělo něm. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Proto umínil, znova ji
provokovali.
Odložila lžičku. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.. JAROSL.
Bylí jídle.
Jíudba. Avšak ničeho
neřekla. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Porozuměla .POKAŽENÝ OBĚD. Než ovládla se. *Dalibor<,
. po
líbili bolestnou vroucností. BEZDĚK. SCHLAF. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Jen
když ničeho neřekla . 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. —
PŘEL