Jíudba. Seděla zcela tiše. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. JAROSL. Jen
když ničeho neřekla . Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. BEZDĚK. SCHLAF.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. *Dalibor<,
. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti.POKAŽENÝ OBĚD. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících.
Odložila lžičku. Zbledl a
kousl rtů. po
líbili bolestnou vroucností.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Bylí jídle.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Než ovládla se.
Vzkypělo něm. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa.. Porozuměla . Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Avšak ničeho
neřekla. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Proto umínil, znova ji
provokovali. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. —
PŘEL
