Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.. JAROSL. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Porozuměla .
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. —
PŘEL. Jen
když ničeho neřekla .
Bylí jídle. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Seděla zcela tiše. *Dalibor<,
. BEZDĚK.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Zbledl a
kousl rtů. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Vzkypělo něm. SCHLAF.POKAŽENÝ OBĚD.
Odložila lžičku. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Než ovládla se. po
líbili bolestnou vroucností. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. pak malé
chvíli nutila dále jídla. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Proto umínil, znova ji
provokovali. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli.
Jíudba. Avšak ničeho
neřekla
