—
PŘEL.
Jíudba. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Jen
když ničeho neřekla .
Bylí jídle. Seděla zcela tiše. Avšak ničeho
neřekla. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal.. po
líbili bolestnou vroucností. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. SCHLAF. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Porozuměla . Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Proto umínil, znova ji
provokovali. JAROSL.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech.POKAŽENÝ OBĚD. Než ovládla se.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Vzkypělo něm.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. *Dalibor<,
. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. BEZDĚK. Zbledl a
kousl rtů.
Odložila lžičku. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu
