Proto umínil, znova ji
provokovali.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. po
líbili bolestnou vroucností. Porozuměla . Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. SCHLAF.
Jíudba. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti.. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Než ovládla se.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. BEZDĚK.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.POKAŽENÝ OBĚD. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.
Vzkypělo něm. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Avšak ničeho
neřekla. Zbledl a
kousl rtů. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Seděla zcela tiše.
Bylí jídle.
Odložila lžičku. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Jen
když ničeho neřekla . JAROSL. *Dalibor<,
. —
PŘEL.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami
