Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. BEZDĚK. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. po
líbili bolestnou vroucností. SCHLAF.
Odložila lžičku. Seděla zcela tiše. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů..
Vzkypělo něm. Avšak ničeho
neřekla. Zbledl a
kousl rtů. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. pak malé
chvíli nutila dále jídla.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Porozuměla . Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Proto umínil, znova ji
provokovali.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. —
PŘEL.
Jíudba. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. JAROSL. Jen
když ničeho neřekla . Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. *Dalibor<,
. Než ovládla se.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.POKAŽENÝ OBĚD. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.
Bylí jídle
