Porozuměla .POKAŽENÝ OBĚD. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. po
líbili bolestnou vroucností.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí.
Odložila lžičku.
Jíudba. Proto umínil, znova ji
provokovali. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Vzkypělo něm.
Bylí jídle.. JAROSL. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. pak malé
chvíli nutila dále jídla. *Dalibor<,
. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. SCHLAF. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Avšak ničeho
neřekla. BEZDĚK. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Než ovládla se. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Zbledl a
kousl rtů. Seděla zcela tiše. Jen
když ničeho neřekla .
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. —
PŘEL
