pak malé
chvíli nutila dále jídla. po
líbili bolestnou vroucností. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.POKAŽENÝ OBĚD.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.
Jíudba. Zbledl a
kousl rtů.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Odložila lžičku.
Bylí jídle. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Než ovládla se. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Proto umínil, znova ji
provokovali. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. SCHLAF. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Porozuměla . Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Jen
když ničeho neřekla . Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. JAROSL. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Seděla zcela tiše. BEZDĚK.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících.. —
PŘEL. *Dalibor<,
. Avšak ničeho
neřekla. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty.
Vzkypělo něm
