BEZDĚK. Proto umínil, znova ji
provokovali. *Dalibor<,
. Jen
když ničeho neřekla .
Bylí jídle. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Než ovládla se. pak malé
chvíli nutila dále jídla. po
líbili bolestnou vroucností. Zbledl a
kousl rtů.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. JAROSL.
Vzkypělo něm.
Jíudba. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.POKAŽENÝ OBĚD. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty.
Odložila lžičku. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Seděla zcela tiše. SCHLAF. Avšak ničeho
neřekla. Porozuměla .. —
PŘEL. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli
