Odložila lžičku. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. JAROSL. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. BEZDĚK. SCHLAF.
Jíudba. Než ovládla se.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Proto umínil, znova ji
provokovali. pak malé
chvíli nutila dále jídla. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Porozuměla .
Její oči zalily tichými, vřelými slzami.POKAŽENÝ OBĚD. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.
Bylí jídle. *Dalibor<,
.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. —
PŘEL. Jen
když ničeho neřekla . 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. po
líbili bolestnou vroucností. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Seděla zcela tiše..
Vzkypělo něm. Zbledl a
kousl rtů. Avšak ničeho
neřekla
