Porozuměla . 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. BEZDĚK.
Vzkypělo něm.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Než ovládla se.
Bylí jídle. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. SCHLAF.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. JAROSL. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Zbledl a
kousl rtů.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Jen
když ničeho neřekla .POKAŽENÝ OBĚD. —
PŘEL. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti.
Jíudba. *Dalibor<,
.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Seděla zcela tiše. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. po
líbili bolestnou vroucností. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.. Avšak ničeho
neřekla. Proto umínil, znova ji
provokovali.
Odložila lžičku
