BEZDĚK.. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Zbledl a
kousl rtů.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. —
PŘEL. *Dalibor<,
. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Jen
když ničeho neřekla . Porozuměla . SCHLAF.
Bylí jídle.
Jíudba.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Proto umínil, znova ji
provokovali. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. po
líbili bolestnou vroucností. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Seděla zcela tiše. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Avšak ničeho
neřekla.
Vzkypělo něm. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Odložila lžičku.POKAŽENÝ OBĚD. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. JAROSL. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Než ovládla se
