pak malé
chvíli nutila dále jídla.. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Proto umínil, znova ji
provokovali. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Zbledl a
kousl rtů. Avšak ničeho
neřekla.
Odložila lžičku.POKAŽENÝ OBĚD. SCHLAF.
Vzkypělo něm.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Jen
když ničeho neřekla .
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Porozuměla . Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. JAROSL. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli.
Jíudba. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. —
PŘEL. BEZDĚK.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. po
líbili bolestnou vroucností. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Než ovládla se. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Seděla zcela tiše. *Dalibor<,
.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Bylí jídle
