Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. Proto umínil, znova ji
provokovali. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. JAROSL. —
PŘEL. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Zbledl a
kousl rtů. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Než ovládla se. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Avšak ničeho
neřekla. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Jíudba. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Porozuměla .
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal.
Bylí jídle.
Odložila lžičku. SCHLAF.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. po
líbili bolestnou vroucností. BEZDĚK. Jen
když ničeho neřekla . Seděla zcela tiše.
Vzkypělo něm.POKAŽENÝ OBĚD. *Dalibor<,
. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty.
