Proto umínil, znova ji
provokovali. Seděla zcela tiše. SCHLAF. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami.
Odložila lžičku. po
líbili bolestnou vroucností. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Než ovládla se. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Jen
když ničeho neřekla . Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. *Dalibor<,
. BEZDĚK. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Bylí jídle.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. JAROSL. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Avšak ničeho
neřekla.
Jíudba.POKAŽENÝ OBĚD. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Zbledl a
kousl rtů. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. Porozuměla . —
PŘEL..
Vzkypělo něm. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit
