Bylí jídle. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost.. Porozuměla . Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.
Vzkypělo něm. *Dalibor<,
. Zbledl a
kousl rtů. pak malé
chvíli nutila dále jídla.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. JAROSL. Jen
když ničeho neřekla . Než ovládla se. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. —
PŘEL. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících.
Odložila lžičku. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli.POKAŽENÝ OBĚD. Seděla zcela tiše. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. SCHLAF. BEZDĚK. Proto umínil, znova ji
provokovali. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu.
Jíudba.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Avšak ničeho
neřekla. po
líbili bolestnou vroucností
