Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli.POKAŽENÝ OBĚD. Proto umínil, znova ji
provokovali. Než ovládla se. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. BEZDĚK. pak malé
chvíli nutila dále jídla. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Seděla zcela tiše.
Vzkypělo něm. Porozuměla .. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. *Dalibor<,
. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. —
PŘEL.
Bylí jídle.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*.
Odložila lžičku.
Jíudba. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit. SCHLAF. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Zbledl a
kousl rtů.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. po
líbili bolestnou vroucností. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Jen
když ničeho neřekla .
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Avšak ničeho
neřekla. JAROSL
