Jen
když ničeho neřekla . —
PŘEL.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. pak malé
chvíli nutila dále jídla. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech. SCHLAF. Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem.POKAŽENÝ OBĚD. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Seděla zcela tiše.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Porozuměla . Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících. BEZDĚK. Než ovládla se. *Dalibor<,
. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal.
Jíudba.
Bylí jídle.
Vzkypělo něm. Zbledl a
kousl rtů. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. JAROSL.
Odložila lžičku. Proto umínil, znova ji
provokovali. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. Avšak ničeho
neřekla. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. po
líbili bolestnou vroucností.
