—
PŘEL. >Je
dobře! Nech mne!<
Řekla tichým, ale živým hlasem. pak malé
chvíli nutila dále jídla. jak milovali Jak nevýslovně
krásná byla tuto chvíli. Porozuměla . Právě dala desertní talířek trochu
zavařených třešní podala oči klopíc pohybem ruky,
v němž viděl všechen její žal zatajenou náklonnost. SCHLAF.
Bylí jídle.
Vzkypělo něm. 117
Avšak náhle zeptal, uznává-li nyní svoji chybu?
VeŠkeren hněv zvedal. Mlčky, tře
soucími rty pohlédla něho nastavila ústa. po
líbili bolestnou vroucností..POKAŽENÝ OBĚD.
Posledním přírůstkem >stálého* repertoiru jsou Offenbachovy
Hoffmannovy povídky*. Cítil, hleděla přemoci,
že ten okamžik byl pro krisí. Také vzdorných rozpaků, protože ona byla tento
okamžik tak daleko, daleko lepší než Věděl, toho
zhrozí jako idiosynkrasie. BEZDĚK.
Její oči zalily tichými, vřelými slzami. Ach, musí odvyknout, kdyby ji
měl srdci pokořit urazit.
Jíudba. *Dalibor<,
. JAROSL. Ale tím stálým repertoirem kmenovým
to vlastně trochu divné: jsme pokládali positivní práci
"o vysokou úrovní svého provedení vzbudilo naději, skutečně
deme míti konečně jednou nějaký cenný operní repertoir, zdá
klidně odpočívat! pověstném divadelním archivu. Seděla zcela tiše. Cítil každý jejích pohybů ve
svých nervech.
»Nejdražší!< Jemně naklonil, uchopil její ruce a
pohlédl očí. Jen její oči zvlhly několik velkých
slz kanulo volně po* lících.
Bylo chladno; přešel mráz; avšak náhle počal se
odpudivě, klackovitě hrubě chovati třešně prsty podávat!
do úst. smrt bledá, odporem bolestným
úžasem třesouc pohlížela jeho prsty. Ten pohyb ruky, chování, ta
tvář: jak jemné, jak měkké, jak ženské její nesmělé, tajně
prosící mysli! Avšak nyní, právě nyní svádělo jej ještě
jednou zkusiti. Proto umínil, znova ji
provokovali. Než ovládla se.
Odložila lžičku. Zbledl a
kousl rtů. Avšak viděl jen náhlé
zajiskření jejích očí hněvivý záchvěv jejích rtů. Avšak ničeho
neřekla. Jen
když ničeho neřekla
