ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 122 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
. Vášnivé, sensitivní zvláště citlivé povahy čím vřeleji upřímněji se milují, tím více trpí těmi přirozenými protivami, především opravdové nesamostatné povahy, které vzájemně nic ne­ dovedou utajiti mohlo obou říci: byli sobě ve svých vášních zvycích tak přímí, tak neuzavřeni, tak svěží a spontánní jako děti. Ale ovšem způ­ sobem hodně neobyčejným. Dalo se snad jejich případě říci, nejhlubší nejsilnější láska bývá vždy zároveň jakýmsi druhem nepřátelství, anebo jinak řečeno, mystickou pranutností souvislosti dvou protiv. Nemohla mu odpovědít. Stále proti sobě jako pes kočka, stále boji: přece Než snad právě tím bylo, se tak nezvykle milovali každý nich ovšem tedy něco bylo, >rozumní< lidé nazvali nezdravé nebo přehnané stále zbytek čehosi cítil, který bránil, býti druhému vším, věnovati tělem duší. Stále tyto výstupy! Žili poměrech dobrých, starostech nevěděli. měli také rádi. . Ale vždy pokořoval jejím sebevědomí touto rozvážnou ironií, tou nemilosrdnou, chladnou logikou, která z každého jeho slova činila ránu bičem! Jak imponoval. Ona netknuvši jídla červené oči před upírajíc, nepřemožitelných, vzdorem na- pjetím smíšených rozpacích rychle pojídaje jsa hloi rozladěn jejím ztrápeným stavem. Slova vázla hrdle. sklopenými zraky přešla podle něho, ven . >Nebudeš jisti?« Vzpomněla náhle, celé dopoledne byl obcho< že unaven, jest proto zvláště asi trapno, má-li v tak Špatně naladěnou spólustolovnici, proto nutila ně, pojisti. Nikdo vlastně nemohl jejich obcování nic vybratí. dychtivě touže tom býti zase ní. * Seděli stolu. * Dlouhými kroky, beze žalu přece zase nemoha plně potlačiti ošklivost jejího chování, měřil pokoj starostliv a zároveň přeje různici konci přivésti udobřiti.116 schl,\f: jednou logický, bičoval krve nešetrnou, nemilosrdnou logikou, konec dal zničující, nejhlouběji skličující otázku, poznává-li ted, pravdu ona nepravdu? Zcela pomatena ohlušena, očima slz naběhlýma, stála mlčela ponížena svojí nízkostí vinou; neboť tyto výbuchy temperamentu nemohly býti trapnější jemu než byly jí samé. Mohli se tak dobře milovati. A přece jak hluboce bolestně vším tím trýznil