ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 118 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Chce za­ chránit lidstvo vynálezem létacího stroje ocitá pak uprostřed bídy podkrkonošského dělnictva, hloubi pobouřen divadlem sociálních nerovností, staví mučed­ nickou exaltací čelo zoufalého lidu, drážděním stihající jej policie dohnán pokraj šílenství stroskotav své štěstí kuriosním románě lásky mladou vdanou ženou, mizí nám konec řvoucím sběsilém víru lidských exi­ stencí. Pan Stašek však není básníkem, něho hrůza bída bez poesie. V; váme jejich četby pustou unavenou hlavou jako nocech, kdy naše rozpálená hlava pracovala proti naší 5 a trýznila nás reflexemi úzkostmi, jichž slunečního s\ neznáme. Tu pořád mluvím ještě lepších stránkách roma Třeba však podotknouti, vlastní jeho dějová fabule . Neznám tak hned knihy, z níž čišel pocit tak pustého skličujícího prázdna. Mi­ zérie života krčí před vámi celé ohyzdné, vyzáblé své nahotě, bez jakéhokoliv poetického posvěcení. Dovede myslit energicky, nehledá záplat tam, kde vidí nutnost radikálního řezu, staví rozhodně stranu slabých trpících velkým bohatstvím dobře odpozoro­ vaných detailů líčí půdu, níž padá símě socialismu, či vlastně ještě více anarchismu, severních Čechách jak známo tak značně rozšířeného. Všecky své lepší aspirace soustředil autor postavu Bendy, podivnou samotářskou duši obstárlého muže, zvláštním způsobem ustrojenou náměsíčného idealismu, chorobné duma- vosti touhy geniálním mesiášském činu. Partie reflektivní analyticko-psychologické mají něho rozvláčr*’" a monotonní tvrdošijnou opakovanost horečných snů.112 KREJČÍ: aspirace sociální román českého severu banalitami ro­ mánu kolportážového. ni vložil autor všecek svůj úžas děs nad sociální morální situací dneška, která zdá zoufalou, bez východiska a směru. Odtud ten dojem dokonalé životní mizerie, bezútěšné žalostné jako deštivý den listopadu. Zola >Germinalu< líčí věci ještě strašnější a hnusnější, ale básnickým žárem, jenž dovede vyvolat těchto věcí grandiosní poesii hrůzy hnusu. Tam také, kde stojí půdě natura­ listické skutečnosti, jest nejšťastnější: stávkové bouře, šmejdy tajných policistů, bída dělnických rodinách, dohánějící ženy k prostituci muže sebevraždě podobné scény křičí Staška zvláštním strašným hlasem černé noci, v níž nesvítí hvězda naděje. je právě, chybí: poetické prolnutí, vyšší umělecká nutnost a účelnost. Naturalismus Staškův jest místy silně účinný, ale téměř vždy zvláštního triviálního tonu. Postava tato pokračováním Blouznivců*